|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Nacházím se v jednom městě, kde stojí bílé paneláky. Ostatní součásti, jako výsadba zeleně a chodníky, jsou nejspíš odloženy do blízké, anebo daleké budoucnosti. Tahám dřevěný vozík, na němž leží můj malý syn. Společně jdeme navštívit naši hispánskou družbu. Vstupujeme do paneláku, vyjíždíme výtahem do předposledního patra. Konečně nás naši přátelé vítají a objímají! Jsme pozváni do bytu – hostina bohatá, prostě nejlepší.
Zničehonic Hispánci vytahují černé dráty, aby jimi zmlátili mého syna. Jenže ten se proměňuje v kuklu motýla! Dávám ji do dřevěného vozíku, aby klidně spala. Jsem opravdu zděšen, že mě mí zahraniční přátelé zradili, a tak odcházím z bílého paneláku ven.
Tahám za sebou dřevěný vozík co nerychleji pryč. Najednou se kukla mění zpět v lidskou bytost. Můj syn je opět mým synem, jenže je omotaný páskami od audio-kazet. Hodně toho vytrpěl, a já též.
Václav Kovalčík
|
|
|
