Často se ve sdělovacích prostředcích objevují zprávy o lidech, kteří si museli sáhnout na život, a to kvůli kyberšikaně. Kyberšikana se vyskytuje na sociálních sítích, uměleckých webech a jiných portálech. Někdy si říkám, že když vstoupíme do internetového světa, tak otevíráme Pandořinu skříňku, jež nám bere životní energii a zabíjí naše lidství.

Bohužel se do těžkých situací dostávají nezletilé děti, mladiství a dospělí. „Křehké bytosti“ jsou snadno vydíratelné. Toho zneužívají zamindrákovaní jednotlivci a skupiny virtuálních agresorů. Právě ti mají zálibu v ničení lidských životů.

Často si kladu otázku, zda měl internet zůstat pouze v armádních složkách a intranetech. Pokud by internet zůstal jen v armádních složkách a intranetech, tak by nebyl příliš zahlcován všemožnými „náladami a stavy.“ Nerozšířil by se problém kybernetické šikany. Jenže by někdo mohl namítnout, že se civilizace bez modernizace vůbec nepohne.

Je mi líto promarněných životů. Rád bych viděl agresivní jednotlivce a skupiny v elektronickém světě ustupovat, nikoliv expandovat. Za svého života jsem se pokoušel nabízet jakousi alternativu. Bohužel sledovanost nejde do desítek miliónů zhlédnutí. Musel bych být uznávanou osobností, aby se změnil virtuální a skutečný svět k lepšímu. Snažil jsem se postavit „hradbu“ proti kyberšikaně. Někde jsem nalezl nějakou podporu, ale celkově není výrazná.

Na závěr bych chtěl sdělit všem ohroženým lidem, aby se nenechali vydírat a šikanovat. Právě zločinci musí jasně vědět, že pro ně není místo v reálném i elektronickém světě.