|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Začíná to podporou „nedotknutelných,“ kteří páchají trestnou činnost. Ničeho se nezaleknou, současné právo je proti nim krátké. Slušní lidé jsou „decimováni,“ hanobeni, považováni za rasisty a extremisty, což je donebevolající, jaká diktatura nám vládne!
Navíc má Evropská unie v plánu přijímat desetitisíce uprchlíků, dále pak potlačovat vlastenectví evropských zemí. Zajímavé je, že „národní a evropské“ volby vyhrávají ti, kdož zaprodávají původní obyvatele Evropy do spárů „islámského a romského“ teroru. Něco je v té vysněné Evropě prohnilé, když neplatí jakýsi pud sebezáchovy. Ani občan těchto západních zemí nemá právo na svůj názor a sebeurčení. Občané jsou jen dobří, když dávají hlas pochybným politikům, platí extrémně vysoké daně, aby režimy schodkových deficitů žily dál.
Někdo tu káru musí vézt, jak praví známé rčení. Evropa se sama odrovná, pokud nezačne problémy ohrožené majoritní společnosti řešit. Je trestuhodné zrazovat své občany, den co den je vést na porážku a do nejistot.
Existuje názor, že za komunistů bylo lépe, když jsme byli izolováni od „kapitalistických“ zemí. Byli jsme tehdy prosperující - vyspělé Československo mělo ve světě svůj zvuk. Teď nám zbyly jen oči pro pláč společně s „nedostupným“ zbožím a službami. K tomu občany okleštěné republiky sužují exekuce a bezpráví. Jen ty volby dopadnou vždycky ve prospěch „vlastizrádců a politických agresorů.“
Mým přáním je, aby občané České republiky konečně žili v právním státě, kde nebudou sužováni kriminalitou. Dále odmítám deficitní (schodkové) hospodaření státu. Již bylo dost dluhů a podobných tunelů! Nemrhejme budoucností našich dětí, vytvářejme pro ně jistoty. Sdělme pravdivě celé Evropské unii, že jí nebudeme dělat poskoky. Vím, že by bylo složité z ní vystoupit, ale proč nepřesvědčit ostatní státy, aby udělaly totéž? Je na nás, aby s námi nikdo nezametal. Nechť se dá přednost reálnému, rozumnému a konstruktivnímu uvažování před snůškou politických hloupostí v národní i mezinárodní politice.
Václav Kovalčík
|
|
|
