|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Čtyři stromy stojí v širé krajině. Podzimní slunce odchází do červánkové noci. V dáli jsou vidět hory a polnosti. Cesta je blátivá – tak akorát podzimní.
Jeden strom vyhrává v opadávání listů. Ty ostatní vzpomínají na překrásné a slunné léto. Jsou ještě listím obdařené, jež ne a ne opadnout. Chtějí ještě žít a kompozice tvořit.
Jak idylické, jak romantické napohled! Člověk si připadá, že žije na Marsu, který kdysi dávno, co se týče života, vzkvétal a plodil.
Rád bych si na poli opékal brambory ve žhavém popelu. Snad se mi zadaří, a já si vychutnám onen podzimní čas.
Těším se na léto, až budou tyhle stromy bohatě plodit. To si pochutnám na výtečném ovoci. Po podzimu následuje krutá zima – nemusí být poslední. Opět na jaře se jistě shledáme, vždyť každé roční období má něco do sebe.
Václav Kovalčík
|
|
|
