|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Utíkám ze školy domů, protože jsem si zapomněl přibalit plavky. Nastupuji do jednoho spoje, přitom ani netuším, že je uvnitř revizor kontrolující jízdenky. Přichází ke mně – je to šok. Marně mu vysvětluji, marně prosím, aby mě ušetřil drastické pokuty. Jsem zároveň nucen opustit trolejbus.
V tu chvíli potkávám svou matku, která jde z práce. Incident s revizorem raději zatajím, ať nejsou nepříjemnosti. Nastupujme společně do autobusu, abychom vyjeli na kopec. Opět mě potkává tentýž revizor. Opět mi vystavuje pokutový bloček. Moje matka je z toho zděšená, marně přemlouvá revizora, aby nám odpustil tohle nedopatření. Musíme vystoupit a šlapat do kopce, jenže netušíme, že šplháme na žhavou haldu. Krajina je natolik zdevastovaná, že se z ní kouří, co se týče škodlivin. Nohy nám začínají pálit, přesto jdeme dál, abychom se nějak dostali alespoň ke kostelu. Potkáváme podivuhodného pána, který se natolik zamiloval do důlní činnosti, že zde tráví „věčnost.“
Jsme úplně bezradní, všude horko a jedovaté výpary. Naštěstí objevuji chladnější cestu, jež vede k vytouženému kostelu, který ještě zbývá. Špinavý stařec se usmívá, když se všude kouří.
Václav Kovalčík
|
|
|
