|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Žijeme v době faktů a emocí. Dokážeme i nedokážeme ve svých projevech přemýšlet, jak kdy. Naše slova tvoří věty, naše slova postrádají i nepostrádají svůj smysl. Každý jsme strůjcem všemožných výroků, když celý svět běží a vyvíjí se rapidním tempem. Každý z nás chybuje, přesto někde zaznamenáváme úspěch. Slova s myšlenkami jsou silná, středně silná i slabá. Záleží však na happeningu – na okamžiku, příležitosti každého z nás. Naše slovní výkony mohou být objektivně i subjektivně hodnoceny. Často se nekontrolujeme, většinou nám všechno prochází v téhle uspěchané době.
Nejen čeština, ale i další řeči ve světě, ať už jsou vlivné, či okrajové, dovedou řvát, křičet, normálně hovořit, vážně hovořit apod. O tom svědčí ústní a písemný projev, též tichá pantomima. Ze spisovné úrovně můžeme snadno sklouznout do úrovně hovorové. Záleží však na okamžiku, který zasáhne nejen hlasatele, ale i publikum.
Mnohokrát přicházejí vlastníkům mobilních telefonů sms-zprávy, vlastníkům domácího i veřejného Internetu emaily. Každý lze individuálním pohledem charakterizovat případ od případu. Jsou soukromé (důvěrné) i veřejné. Dovedou v „telepatickém“ smyslu řvát, křičet, normálně hovořit, vážně hovořit, rozčílit, napadat, či potěšit. Taktéž hrají své představení i internetové diskuze - jsou žhavé, teplé, vlažné, studené, tak jako voda v různých skupenstvích. Dokážou motivovat i otrávit. Od toho jsou volená slova – ne vždy na míru, ne vždy v míru, neboť ve světě bují válka slovních kombinací, informací a myšlenek. Již uvedenou válku můžeme přežít díky dobrým a povzbudivým slovům, která dnešní občanská společnost potřebuje. Rovněž záleží na vzájemné toleranci a schopnosti, jež se může nazývat slovní a větný zátěžový test. Je to velmi podobné testům v bankovní a vědecké sféře. Kdo volí populární slova a slovní spojení, má vyhráno. Úplně mají vyhráno slova a zároveň činy ku prospěchu společnosti.
Pohleďme však do historie lidského chápání, v níž docházelo ke spontánnímu obohacení slovní zásoby. Naučili nás mluvit mimozemšťané, anebo jsme se naučili sami provolávat výroky? Naučil nás mluvit Stvořitel, Bůh, Hospodin? Těžko uhodnout, záleží však na preferencích ve víře, názorech a teoriích každého z nás. Náš jazyk se vyvíjel, dodnes se „touží“ obohacovat. K tomu se nabalují naše emoce, a my s nimi se snažíme být středem pozornosti.
Dále bych chtěl říci, že síla slov závisí nejen na kvalitě, nýbrž i na kvantitě. Málomluvná lidská bytost může hovořit k věci, může vystihnout své pocity lépe než bytost, která mluví hodně, ale o ničem. Toho jsme svědky třeba na oslavách, v zaměstnání, dokonce i v té nenáviděné politice. Platí tedy známé rčení: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato.“ Dalším moudrým rčením pro tuhle vážnou tematiku by bylo: „Dvakrát měř, jednou řež.“ Opravdu jsou uvedené výroky lidské tvořivosti velmi aktuální, neboť ten, kdo váží slova a o nich přemýšlí, vlastně dopadne dobře než ten, kdo plýtvá svými řečmi v nesmyslné posloupnosti. Situace však může nastat opačná. Rychlý a pohotový řečník dokáže svou brilantností zaujmout a okouzlit své posluchače. Zato někteří málomluvní se nacházejí na okraji společnosti, protože se nedovedou prosadit, vždyť mají svůj vlastní život i svět, v němž jsou tak akorát „spokojeni,“ anebo smutní z toho, že nemohou „expandovat,“ ať už v lásce, anebo v kariéře. I když jsou málomluvní, přesto dokážou sdělovat jasně a výstižně své myšlenky a pocity. Právě ti šetří svými slovy, neplýtvají výroky, vše uvádějí na rovinu.
Pak jsou lidé, z nichž se těžko tahají slova. Můžeme si myslet, že jsou nesuverénní, že nic neznají, ale jejich talent – společný se sílou slov – třeba v blízké i vzdálené době spatří světlo světa.
A proto má každá lidská bytost v sobě svou sílu slov, od svého začátku nepopsanou tabuli, kterou nejen svými pronesenými slovy zaplňují. Záleží rovněž na „vrypu“ daného výroku. Tím obrazně zdůrazňuji význam síly slov v běžném životě.
Někdy máme pocit, že jsme měli slovně přitvrdit, anebo hovořit citlivěji a diplomaticky. Razantní tón – ruku v ruce – s razantním obsahem v našich výrocích někomu mohl ublížit, v jiných situacích pomoci. Také vhodný okamžik rozhoduje o síle a úspěšnosti našich slov. Kdybychom je vyřknuli někde jinde, třeba bychom splakali nad výdělkem. Touhle myšlenkou směřuji k lidským dějinám, současnosti a budoucnosti.
Dříve síla slov spočívala ve využívání archaismů, pak se nabalovaly výrazy z prostého života, veřejného i soukromého prostředí – vznikala jich celá řada: od sprostých (vulgárních) po „vznešené.“ V dnešní době jsme svědky „útoků neologismů“ na archaické výrazy, z čehož vyplývá, že mladší generace lidí nevěří starší generaci a naopak. Pokud starší člověk pošle svůj „staromódní“ příspěvek do novin, tak je snadno zkritizován za své archaismy, které nikomu nic neříkají. Mnohdy se to vyřeší diplomaticky, ale pak vzniká propast mezi lidskými generacemi. Mladí závidí starým, staří zase mladým, ale úplně zbytečně! Neologismy razí cestu do budoucnosti. Archaismy se ocitají v nezáviděníhodném pozadí.
Dneska je síla slov utvrzena v užívání „společného evropského jazyka,“ jenž znamená převzetí slovní zásoby z jiných jazyků. A tak vzniká „machrující“ česká angličtina, která dle pohledů starší generace špiní náš národní jazyk. Mladým lidem to nevadí, právě ti jsou snáze zatáhnuti do evropské hry, která je charakterizována jako sjednocení jazyků. „Kdo neužívá a nepodporuje naši sílu slov, ten jde proti nám - prostě neexistuje!“
Jak z těchto problémů ven? Zajímejme se o naši řeč hlouběji, také se ve svých projevech „občas“ kontrolujme. Naslouchejme ve svém životě rozmanitým lidským generacím. Nedělejme mezi nimi rozdíly, protože i my jednou zestárneme. Každý z nás si zaslouží morální a slovní podporu. Na Internetu pišme bez pravopisných chyb, vždyť jsme občané svého národa, jehož jazyk si zaslouží úctu. Vyvarujme se hrubým vulgarismům, nespamujme ve virtuálních diskuzích. Síla slov je relativní hodnota, která by měla být využita se ctí a rozvahou. Tím se zajistí kultivovanost v našem národě, který si jistě zaslouží osvobození od svých problémů a nešťastných fenoménů.
Někdo by mohl namítnout, že se jedná o naprostou utopii, kterou již absolvovalo mnoho autorů v dějinách filozofie a literatury. Někdo by mohl namítnout, že tyhle myšlenky nikam nevedou, ani nepovedou. Přesto si myslím, že všeobecné vzdělání je důležité, aby naše síla slov měla vůbec smysl v soukromém i veřejném životě. Nechť je obsah našich slov na úrovni slušného vystupování v ústním i písemném projevu. I naši blízcí mají právo na harmonickou a kultivovanou sílu slov. I naši blízcí si zaslouží lepší jazykové prostředí, kde nebude pošpiněna rodná řeč. Nechť totéž praktikují i okolní národy, aby celý svět žil v míru a pokoji radostně dál.
Václav Kovalčík
|
|
|