|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Obyvatelé jednoho českého velkoměsta hrají společnou divadelní hru o osvobození země od nacistické poroby. Blíží se však konec školního roku, zatím propadám z matematiky. Ty těžké příklady mám za sebou, lehké teprve přicházejí. Cítím, že bude líp.
Najednou se ocitám v anglickém pluku, kde jsem korunním princem. Společně osvobozujeme Čechy. Zároveň navštěvuji Američany, abych se dozvěděl, jestli se plní plán bitev. Čekám, kdy přijde sovětská armáda. Zjišťuji, že vyčkává někde v zámeckých prostorech. Fašisté nemají kam uprchnout, dobrovolně se vzdávají Američanům, aby je Sověti nezajali.
Spojencům navrhuji, abychom osvobodili českou zem od nešťastné budoucnosti, kterou znám jen já. Má slova však vyznívají naprázdno. Teď ještě není ten pravý čas, dovídám se z řad občanů. Po pár hodinách dochází k úplnému osvobození našeho velkoměsta. Spojenecké armády si podávají ruce. Zato já jsem ve vyšších patrech husitského sboru, kde sbírám a shromažďuji paměti. Zároveň pořádám historickou výstavu. Dívám se i do společné budoucnosti.
Musím nadále třídit archivní materiály. Zjišťuji, že se na parapetech církevní stavby daří kaktusům. Vracím se opět do své třídy suverénně. Teď vím, že nepropadnu z obávané matematiky. Panuje skvělá atmosféra v našem studijním a kantorském kolektivu. Jen tak dál, Vážení občané, ke šťastné budoucnosti naší země.
Václav Kovalčík
|
|
|
