|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je letní noc, přicházím pozdě domů. V ulicích města září intenzívně světla. Nejsou vůbec vidět hvězdy. Všechno je zahaleno dusivým smogem. Kamarádi mi radí, abych se zúčastnil jedné logické soutěže. Nějak se mi nechce, přesto souhlasím, abych projevil svou odvahu a kuráž. Jedeme autem asi čtvrt hodiny. Noc je stále smogová a mlhavá, div jsme do něčeho nenarazili. Naštěstí se cesta obešla bez šrámů.
Vcházím do luxusní vily, kde na mě čekají soupeři. Začíná tedy klasické doplňování číselných kombinací. Vidím, že soupeřům to jde, jenže pak přichází řada na mě. Vyplňuji první řádek – ten se povedl, poté tipuji další a další. Vůbec si nevím rady s touhle „nekonečnou“ úlohou. Možná jsem zklamal své přátele, když se mi nepodařilo vyhrát. Slunce vychází, výhra schází – tak jako někdy v životě lidském.
Václav Kovalčík
|
|
|
