|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsem na rusko-ukrajinských demonstracích, které se konají v zimním období České republiky. Obě strany bojují proti sobě, a to kvůli Leninovi. Snažím se v davu zapadnout, jak je zvykem, jenže se počet demonstrujících lidí postupem času rozplývá do okolí, což znamená odchod účastníků do svých domovů.
V mrazivé noci potkávám jednu dívku, a to poblíž jednoho baru. Zrovna se zde tančí, a tak ji žádám o tanec, jenže přichází její partner, který mi chce nakopat – snad víte, do čeho…
Naštěstí se kutálím ze zasněženého kopce dolů, až narážím na celonoční slavnost studentů a pedagogů Biskupského gymnázia. Nějak se mi nechce zveřejňovat svou identitu. Všude se válejí potraviny, lahve od pití a různé sladkosti. Jsem natolik hladový, že sbírám zejména sladkosti, které si schovávám do svých kapes. Všichni se velmi baví, nikdo si nevšiml mé přítomnosti.
A proto odcházím do svého bývalého bydliště, jímž je ulice Zámostní ve Slezské Ostravě. Je zde husitský chrám, v němž se koná jedna taneční soutěž. Jsem okolnostmi a atmosférou nucen zúčastnit se. Vybírá si mě jedna noblesní dáma, a tak společně tancujeme „až do roztrhání.“ Porotě a publiku se líbí naše vystoupení. Vyhráli jsme tuhle soutěž, neboť porota i publikum jsou velmi nadšeni z našeho výkonu. V zákulisí však pojídám své ukořistěné sladkosti.
Václav Kovalčík
|
|
|
