Již od mládí mě trápí má nezkrotná fantazie a divoké myšlenky. Myslel jsem si, že s přibývajícím věkem se myšlenky zklidní, ale opak je pravdou. Mám v hlavě dva našeptávače. Jednomu říkám Adam a druhému Bertík. Adam mi většinou říká, abych tam nelezl, abych to či ono nedělal, nebo takové to já jsem ti to říkal.  Bertík je světák, všechno zná a všude byl. Ten mi říká, jdi do toho, neboj se, to zvládneš, ale když se pak něco pokazí tak mlčí.

      Byl konec prázdnin před mnoha lety. S partou kamarádů jsme opékali buřty na táboráku. Bertík mi vnuknul myšlenku, že přeskakování ohně je úžasná zábava. „Konec konců jsi to viděl i v televizi jak krojovaní mládenci s valaškou a vřískotem přeskakují vatru,“ poňoukal mne Bertík. Uchopil jsem sekerku a s povykem jsem se hodlal přeskočit náš táborák. Adam mi sice říkal, ať to nedělám, ale na popud Bertíka jsem skočil. Bohužel v trávě na druhé straně ohně, leželo schované polínko. Podjela mi noha a padl jsem na záda, hlavou k ohni. Seškvařily se mi vlasy a doutnal mi límeček od bundy. Mládenci mne sice uhasili, ale při pádu jsem se tak uhodil do hlavy o sekerku, že mi v ní hučelo ještě dva dny. Byl jsem rád, že jsem se dostal vůbec domů.

     S přibývajíc věkem se zdálo, že přeci jen dám víc na Adama. Také proto, že v přílivu rodičovských povinností jsem začal být opatrnější.

   Byl víkend před vánoci a já sháněl poslední dárky. A protože se blížil Silvestr, tak jsem chtěl koupit i nějakou pyrotechniku, aby měli děti radost. V tom se ozval Adam: „Nekupuj to, je to nebezpečné.“

„Prosím tě, co by na tom mohlo být nebezpečné, to by to přeci nemohli prodávat,“ oponoval Bertík.

„Jak myslíš, já jsem tě varoval, “pokoušel se mne zviklat Adam.

No, a protože mi argumenty Adama nepřipadaly závažné, tak jsem nakoupil koule a dělobuchy a rachejtle.

    Konečně přišel ten dlouho očekávaný den. Žena s dětmi stála opodál a já na trávníku před domem zapaloval dělobuchy, odpaloval rachejtle a koule z papírové trubky. Najednou se dcera bez varování rozběhla za mnou. V nestřeženém okamžiku se chtěla podívat do trubky na odpalování koulí. Naštěstí se lekla petardy od souseda a upustila trubku na zem. Koule se jen vykutálela k mým nohám a ozvala se ohlušující rána. Vybouchla asi jen metr od mé levé nohy. Kus papírového obalu mne zranil a pramínek krve mi stékal po noze do boty. Holky začaly ječet a bylo po Silvestru. Žena mi ránu ošetřila, ale s výtkou, že příště už žádná petardy nebudou. „Aby bylo jasné,“ řekla, aby dodala svým slovům váhu. Bertík zarytě mlčel, jen Adam měl fůru keců, že mi to přeci říkal.

    Jak šel čas, holky odrostly a vylétly z hnízda, tak začal být i Adam méně ostražitý. 

   Byla sobota, měl jsem úplně volný den, protože žena odjela k rodičům. A tak jsem přemýšlel, co budu dělat.

Adam: „Měl bys být doma a trochu uklidit, také okna by chtěla umýt.“

Bertík: „Přeci nebudeš trčet doma, venku je tak hezky a u Brázdů je nová prsatá servírka.“

Adam: „Raději uklízej a třeba si pak něco přečti. Když půjdeš na pivo, tak to zase nedopne dobře.

Bertík: „Jak myslíš posero, tak si dáš jen jedno pivo a můžeš jít domu uklízet, když už tě ta kočka                                                

               nezajímá. Jen abys věděl, má ohromný výstřih a když se ohne ke stolu, aby připsala čárku na

               tvůj lístek, tak je vidět skoro všechno.

     A tak jsem tedy šel. Usměvavá Terezka s opravdu velkým dekoltem, se usmívá na hosty a schválně se předklání, aby si štamgast nemrava přišel na své. Nakonec jsem měl pět piv a dvě kafe a cestou domů mi nebylo až tak dobře. „Ach jo,“ povzdychl jsem a Adam hned na to, že mi to přeci říkal.

   Dnes se mi zdá, že i Bertík se trochu uklidnil. Jeho nápady již nejsou tak katastrofické a zničující. Ale přesto mne občas napadají myšlenky velice divoké. Jen teď tak nějak víc dám na Adama.

    A je tu opět sobota ráno. Sobotní snídaně je obřad, protože v týdnu na klidnou snídani opravdu nemám čas. Káva, tousty nebo vánočka a v klidu si přečíst noviny.

„Co budeme dělat,“ ozve se pojednou Bertík.

„Měl bys vyluxovat a utřít prach,“ oponuje Adam.

„Jenže soused ti říkal, že potřebuje pomoct vyhnat krtky. Dělobuchy už koupil a čeká jen na tebe, až budeš mít čas,“ přesvědčuje mne Bertík.

„To bude zase malér,“ mumlá Adam.

„Uvidíš, bude to zábava,“ přesvědčuje mne Bertík.

Na nic nečekám, beru do ruky telefon a vytáčím číslo na souseda……….