Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 27.12.
Žaneta
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Podivně levný dům. z kolekce Povídky
Autor: lada34 (Občasný) - publikováno 11.4.2013 (16:38:40)
další>

        V roce 1991 přešel můj muž na lépe placené místo do podniku v Praze, a protože jsme bydleli na Rakovnicku, rozhodli jsme se přestěhovat blíže. Domky v Praze nebo v okolí byly ale opravdu drahé a do bytu v bytovce se nám nechtělo.

Asi po dvou měsících najednou našel muž inzerát. „Rodinný domek v dobrém stavu dvacet kilometrů od Prahy, v dosahu příměstské dopravy, ihned k nastěhování.“ A hlavně cena tak nízká, že jsme si mysleli, že v textu chybí nula. Zavolali jsme majitele a o víkendu jsme se jeli na domek podívat. Majitel nám potvrdil, že cena je skutečná a při rychlém jednání nám dá i slevu. Manžel se sice tvářil, jako že to bude asi nějaká zbořenina, ale na prohlídku jsme jeli. Projížděli jsme vesnici a hledali poslední dům na levé straně, přesně podle návodu. Nějak se nám to nezdálo, protože poslední domek byl vlastně velký dům se zahradou a garáží. Majitel nás srdečně přivítal a provedl nás po celém domě. Manželovi se nejvíce líbila zařízená dílna. Majitel si toho všiml a slíbil, že mu tam celé zařízení nechá.

Domek se nám s mužem moc líbil a brzo jsme se do domu nestěhovali. Ten večer jsme si s mužem otevřeli láhev sektu a tu neskutečnou náhodu jsme pořádně zapili. Také proto, že i já jsem našla práci jako kuchařka v mateřské školce na okraji Prahy.

                Zdálo se mi, že jsme začali nový život. Muž natřel rámy oken a provedl opravdu jen pár drobných oprav. Měla jsem radost a dala jsem se i do úpravy zahrádky. Přijela dcera se zetěm a dům se jim moc líbil. Bylo to jak sen. Seděli jsme venku u kávy a bábovky, děti běhali po zahradě a já jsem byla opravdu šťastná.

               Byl začátek května a blížila se první jarní bouřka. Na nebi visely černé těžké mraky. Zvedl se vítr a tak muž zavřel okna. Najednou se ozvala rána a zablesknutí a v ten moment vypadl proud. Chvilku to trvalo, než jsem našla svíčku. Muž se zvedl a šel spát a já jsem ještě chvilku seděla jen tak v houpacím křesle a přemýšlela o životě. V tom jsem uslyšela nějaký šramot nebo spíš chrastění. „Aby to tak byly myši“, pomyslela jsem si a raději jsem šla také spát. Ráno jsem vše řekla muži, ale ten se jen usmál, že tedy položíme pastičky. Několik dnů byl klid, ale v pátek večer jsem již daleko zřetelněji slyšela, jak někdo chodí po domě. Takové to šourání pantoflů po podlaze. Muž se zrovna díval na nějaký fotbal, a když jsem ho donutila ztišit zvuk, byl už v domě klid. Vrtalo mi to hlavou, ale na nic jsem nepřišla. „Možná, že máme kuny na půdě, zítra se tam podívám“, řekl muž a dál sledoval ten svůj fotbal. Za několik dní večer jsem seděla u knížky a byla jsem úplně ponořená do příběhu od Dicka Francise. V tom jsem uslyšela nějaké kroky v předsíni. Probudila jsem manžela a ten sice nerad, ale do předsíně se mnou šel. Nejprve jsme nic neslyšeli, ale pak se ozvaly podivné zvuky z kuchyně. Ty už slyšel i můj muž. Otevřeli jsme dveře do kuchyně, ale všude byl klid. „Podivné“, usoudil můj muž, ale šel klidně spát. Já jsem usnula až k ránu.

        Asi tak měsíc byl klid. Jednou večer jsme s mužem už leželi, když se z kuchyně ozvaly nějaké zvuky a chrastění. Když už to trvalo několik minut, manžel vstal a šel se podívat, co se děje. Když se nevracel, vstala jsem a šla za ním. Muž stál ve dveřích a nevěřícně zíral do kuchyně. Protáhla jsem se vedle něj a uviděla něco neskutečného. V kuchyni se procházel starší šedovlasý muž, na sobě měl župan a na nohách pantofle. Ruce sepnuté za zády, chodil od linky k oknu a zpět a něco si pro sebe mumlal. Když nás uviděl, zamračil se a pomalu, velmi pomalu se rozplynul. Hrůzou jsem nemohla ani promluvit. Seděli jsme s mužem v obýváku a nemluvili jsme. „Co budeme dělat“, zeptala jsem se opatrně. „Nevím, zkusím se zeptat“, odpověděl muž a pokrčil rameny.

         A tak jsme se začali vyptávat a shánět všemožné informace. V domě byl kupodivu několik týdnů klid. Nedařilo se nám sehnat někoho, kdo by nám pomohl, ale dostali jsme tip na faráře ze sousedního městečka. Ten nás přijal velice vlídně a pozorně nás vyslechl. Domluvili jsme se, že se k nám přijede podívat v sobotu odpoledne kolem třetí hodiny. Jenže přišel pátek a zvuky se opět ozvaly. Tentokrát nejen chodil po kuchyni, ale i otvíral zásuvky a chrastil s příbory.

Nespali jsme do půl třetí. V sobotu odpoledne pan farář opravdu přijel. Nejprve si dům celý prošel, pak vzal kropáč a kropenku a chodil po celém domě a drmolil nějaká latinská slova. Asi po hodině skončil. Nabídla jsem mu kávu a bábovku a teprve teď se rozpovídal. „Je to těžké, nevím přesně, o co tu jde, a nechci vám dávat velkou naději“. Dopil kávu, poděkoval za příspěvek na kostel a odjel. Opravdu byl několik týdnů klid. Jenže asi za měsíc se „stařík“ znovu objevil a rachot dělal ještě větší. Byla jsem zoufalá. Nejhorší bylo, že se četnost výskytů začala zkracovat. Dělali jsme možné i nemožné, ale naše nervozita stoupala. „ Mám už toho dost“, obořila jsem se na muže. Ten přiznal, že si neví rady co dělat. A tak jsme se vlastně skoro přesně po roce rozhodli odstěhovat a dům prodat. Manžel sehnal krásný a velký byt v Kladně, odkud je to do Prahy opravdu kousek. Dokonce jsme na okraji Kladna v zahrádkářské kolonii sehnali chatku s malým pozemkem. Nastěhovali jsme se a užívali si klid a pohodu. Bylo to úžasné, nervozita z nás spadla a začali jsme normálně žít. Zároveň jsme si podali inzerát a kupodivu se zájemci jen hrnuli. Dům byl opravdu v moc hezkém stavu a zájemcům se líbil. Netrvalo dlouho a dům jsme docela dobře prodali.  Samozřejmě jsme se o podivném spolubydlícím, tak nějak zapomněli zmínit.

 



Poznámky k tomuto příspěvku
sadaf (Občasný) - 11.4.2013 > Příběhů,ale hlavně filmů na toto téma jsem viděl bezpočet, ale až teď tak nějak věřím, že prostě jsou věci mezem nebem a zemí, jež nám budou navždy utajeny...Opět mistrně napsané!
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
František Vyrut (Stálý) - 11.4.2013 > ahoj láďo, teď nevím, jestli jsem už podobnou povídku od tebe četl/připomínala mi pověst/, ale tahle je také s prvky magičnosti dobře napsána
Body: 5
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 11.4.2013 > František Vyrut> Děkuji moc.
<reagovat 
Marten (Občasný) - 11.4.2013 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Michelle (Občasný) - 11.4.2013 > Jó v Kladně je blaze :))
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 12.4.2013 > Michelle> Shodou okolností teď bydlím v Kladně a není to až tak špatné.Vážně.
<reagovat 
vilma999 (Občasný) - 12.4.2013 > Něco podobného jsem slyšela v okolí Plzně.Ale hezky se to čte.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 12.4.2013 > vilma999> Děkuji moc. Také jsem to slyšel i jinde, ale s jiným závěrem.
<reagovat 
sibyla (Občasný) - 19.4.2013 > Dobrý, no ale měli si pozvat mě, umím odvést duchy :-D
Body: 5
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 19.4.2013 > sibyla> Děkuji. Škoda, sám jsem měl doma kdysi podobné potíže. Někdo jim říká stříbrňáci.
<reagovat 
sibyla (Občasný) - 22.4.2013 > Ahoj, no ale duch a stříbrňák je docela rozdíl...
odvést ducha umím...:-)
<reagovat 
 lada34 (Občasný) - 22.4.2013 > sibyla> Já vím že je to rozdíl. Neuměl bych odvést ducha a o stříbňácích toho ani na internetu moc není. Neštěstí jsem se odstěhoval a je po problému. Nikdy nám neubližovali ani nedělali nic špatného, ale když se člově ráno probudí a oni stojí u postele a koukají se na vás, prostě nic moc.
<reagovat 
sibyla (Občasný) - 22.4.2013 > No to chápu, to by mě taky dost vadilo...stříbrňáci myslím zkoumali lidi apod...to že vám nic neudělali, tak to jste ještě měli podle mě dost štěstí...:-)
<reagovat 
lada34 (Občasný) - 22.4.2013 > Jednou ráno se probudila mladší dcera a stříbrňáci stáli u postele té starší, která byla nemocná. Ten větší měl ruce nad dcerou a pomalu s nimi kroužil. Ten den se jí udělalo lépe. Tak nevím. Možná je lepší nevědět. Děkuji za písmenka, je to moc zajímavé téma.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
0 0 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 21 22 23 24 (25) 26 27 28 29 30 31 32 34 35 36 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 89 90 91 92 94 95 96 98 100 101 102 104 105 106
107 109
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter