Josef byl průměrný dělník, měl průměrnou ženu a chodil do průměrné hospody, kam chodili i jeho průměrní kamarádi. Jediné co jej trochu trápilo, bylo jeho nadprůměrné dítě. Již ve škole měl se svým synem, který se jmenoval Jonatán, velké problémy. Jonatán byl tak nadprůměrný, že učitelé stále volali rodiče, ať se Jonatán doma neučí, že pak nedává ve škole pozor, protože všechno ví a dává učitelce takové otázky, na které ona neumí odpovědět, čímž jí před ostatními zesměšňuje. Marně se Josef snažil, aby jeho syn nevyčníval z davu a byl jako ostatní, průměrný. Ještě větší problémy měl na gymnáziu. Vrcholem jeho nadprůměrnosti bylo, když opravil učitelem omylem zapomenutou diplomovou práci.
V průměrném panelovém domě, kde Josef s rodinou bydleli, vládl klid a pohoda, jen do té doby, než na domovní schůzi navrhl Jonatán, nyní již maturant, aby se průměrný panelový dům nechal opravit a fasádu natřít výraznou, třeba zelenou barvou. Obyvatelé průměrného panelového domu oněměli. Po dramatické odmlce, se ozval Jonatán, že přemýšlel i o růžové. Domovní schůze musela být přerušena, protože někteří členové představenstva omdleli. Od této doby byl již rodina Josefa, nadobro vyjmuta ze seznamu dobrých průměrných občanů.
Dobrý rodič, průměrný občan, ne právem vyloučený Josef domlouval svému synu.“ To nemůžeš být jako ostatní?. To musíš neustále vystrkovat hlavu z davu? Podívej se, co jsi způsobil. S maminkou a ani se mnou, nemluví nikdo v domě. Ani na pivo nemohu jít. Nikdo se semnou nechce bavit.“
Jonatán, nyní již vysokoškolsky vzdělaný člověk, se hluboce zamyslel. Pak sedl k počítači a na stránkách zvaných „tvářová kniha“, zveřejnil tento text: „ Pokud budou všichni lidé průměrní, průměrní budou i naši vědci, lékaři i politici. Myslím, že je důležité, aby tyto vrcholné funkce, zastávali lidé nadprůměrní. Tím se stane i celý národ nadprůměrný“.
Ohlas byl ohromný. Nejdřív dostal asi tisíc výhružných mejlů a další stovky esemesek. Nakonec myšlenku z internetu stáhnul. I tak s ním již nikdo nemluvil.
Pochopil, že otec měl pravdu. Přijal místo knihovníka v malém městečku v jižních Čechách, tam si našel sice krásnou, ale průměrnou dívku a s ní se oženil. Chodil do práce a na nákupy a staral se vzorně, tedy průměrně o rodinu. Někdy o víkendu, přijel do rodného průměrného města, průměrným vozem a s babičkou a dědou Josefem, chodili na průměrné procházky. Obyvatelé průměrného šedivého domu, již zase průměrnou rodinou Josefa přijmuli mezi sebe.
Průměrný občan Josef, odložil prázdný půllitr a spokojeně se usmál. I v průměrné hospodě s ním jeho průměrní kamarádi už zase mluví.
|