Na odvrácené straně noci 

 

Je hedvábná a sametová

noc, která příští ráno chová

na loktech tmy, už pohublé.

Brzy mu modré z nebe snese,

než prvním krůčkem rozběhne se,

zatím jen křičí zarudlé.

 

Dobatolí se do poledne,

hravé a zjevně neposedné,

však sotva do dne dospěje,

večer ho chytí do své pasti,

a nežli stačí užít slasti,

vezme mu všechny naděje.

 

Zšeřelý pomalu se ztrácí,

na rukou tmy se dopotácí, 

zpět k noci jež ho přivine

a dá mu v touze nevinné

uvěřit snům, v nichž kouzlí zdání,

že život je jen usínání.

 

                                             21.2.2005