Pozdní tahy štětcem

 

Prý jenom jednou láska projde kolem dveří,

ta pravá, která nikdy nebolí.

Na stejné místo blesk prý dvakrát neudeří…

Kdo ví, proč jsme ji tenkrát minuli.

 

To rozcestí tu stojí, jak by bylo včera

a my dva náhle nevíme, co s tím.

Toužebných pocitů váhavá zpronevěra.

Dlaně jsou prázdné, na rty padl stín.

 

Co tenkrát nestalo se, už se sotva stane.

Já vím, že zázraky se nedějí.

Na plátno vzpomínek, šelakem slepované,

obrazy kreslíš marných nadějí.