Básnění

 

Slova, žíhaná doteky představ,

opouštějí startovací čáru

                                 myšlenky

a rozbíhají se, každé jedno

za svým významem.

Synonyma to mají jednoduché.

Ruku v ruce

spěchají k svému smyslu

                                bez rozpaků.

Homonyma jsou na tom

jako já,

také se musí rozhodnout,

kterým směrem se vydat,

aby to, co má být vysloveno,

se stalo minulostí

                           této vteřiny,

a to, co má zůstat náznakem,

naopak otevřelo prostor

pro budoucnost všech vteřin

před nekonečným sledem

                            veškerých teď.