Pěstuj si dál své věčné neradosti

                      a svoje drobná, trpká trápení.

                      Už nemám sílu. Nic tě nezmění.

                      Budoucnost tvoje vstříc jde minulosti

                      a přítomnost je samé soužení.

                      Tak hýčkej si své malicherné zlosti,

                      které se v kapky jedu promění.

                      Já dál si budu chodit žitím bosá,

                      perlový zázrak bude pro mne rosa

                      a rána budou opět zářivá.

                      V dlaních si budu hýčkat každou chvíli…

                      Tak tedy sbohem utrápený milý,

                      co nevíš čím se srdce zahřívá.