ošidná setba
po zimní špíně
po lokty v hlíně
odhodlaná pevně
hrabu zoufale
z rozmáčené země
jaro ospalé
vrabci už kř
že
sázím jak hostie
potajmu spolykané
co asi vzklíčí
až podzimní hříchy
mi
slunce odkryje
25.3.2004
jes jes jes. a houšť, tohle já můžu.
původně jsem se chtěl podívat na to, co je myšleno tou šířkou... ale nějak se mi přitom daří vyzobávat chutné zrno. sem tam i šťavnatého červika.