Borobondur

 

jednou ho projdu

 

mantrami svého tepu

dotknu se každého

z jeho kamenů

je moji cestou

k úžasnému světu

všech klidných

a prvotních pramenů

 

nosím ho v sobě

jako dávnou metu

rozlehlost jeho prostoru

mým krokům dává

nádech vzletu

 

až odložím

svá zdráhání

pak tichý rytmus

stakat kroků

konečně rovnoměrně zazní

tam po spirálách

jeho boků

až ke koruně

na samém vrcholu

 

kde zkamenělé mlýnky

modlitební

hranicí nepoznanou

prolnou

a roztočí se vírem doznání

že stala jsem se

i já drobnou

součástí Borobonduru

 

                                                               1.1.2004