|
Kam vítr…
Hotelové pokoje tvých myšlenek.
Každé ráno se probouzíš
v cizím povlečení.
Pruhované duchny mládí
jsi odložil
s prvním náznakem dospělosti.
Tržní prostředí jsi
operativně uložil
do čipů svého vědomí
a pohádky, kde pravda vítězí,
jsi nemilosrdným entrem
odstranil do koše.
Možná až vypnou proud,
nějakým zázrakem
se v slepých monitorech tvých očí
opět nesměle rozsvítí
teplo maminčiny postele,
kde se ti pod polštářem
líhly myšlenky, které se
podobaly pramenům.
|
|
|
