|
Hráči
Vrháním kostek omíláme hrany
a ty se šklebí napříč prostorem…
S životem hrej si. Pokr nedohraný
dohrají jiní, až tu nebudem.
Snad postesknou si: Jó, to byli hráči,
plnili váčky vlastním osudem.
Výhry a prohry, oblost bez bodláčí
hran ohýbaných vratkým obzorem.
|
|
|