|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Bylo mi asi čtyřicet pět let a pracoval jsem jako vedoucí inženýr ve Stavoprojektu. Dcera byla již vdaná a náš vztah se ženou byl po pětadvacetiletém manželství téměř na bodu mrazu. V podstatě jsme žili vedle sebe, tu a tam jsme si vyměnili pár vět a to bylo vše. Byl jsem v té době dost pracovně vytížený a tak jsem byl i rád, že je doma klid.
V kanceláři u nás pracovala sekretářka Jana. Taková pohledná a štíhlá tmavovláska s milým úsměvem. Nevím vlastně, co mne to tenkrát napadlo, ale jednou na konci týdne jsem jí pozval na večeři. Snad jsem ani nečekal, že bude souhlasit. Usmála se a souhlasila, že půjde ráda. Trochu mě to zarazilo, ale nakonec jsem se na setkání těšil.
V sedm večer jsem ji vyzvedl a zajeli jsme do mé oblíbené restaurace Grál v Mladé Boleslavi.
Večeře byla úžasná a celý večer jsme si povídali. Ani jsem si nevšiml, jak ten čas letí a bylo skoro deset. Zaplatil jsem a odvezl Janu domů. Chvilku jsme stáli před domem a při rozloučení mě sama políbila. “Doufám, že se ještě někdy uvidíme,“ řekla a spiklenecky mrkla. Rozbušilo se mi srdce a vykoktal jsem, že ano.
Domů jsem přijel až k půlnoci. Trvalo dost dlouho, než jsem našel místo k parkování. Uzamkl jsem vůz a vydal se k domovu. Pojednou se ze stínu vynořila postava v dlouhém kabátu. Chtěl jsem ustoupit stranou, ale zatarasila mi cestu. Byla to hubená vrásčitá stařena s dlouhými šedivými vlasy. „Dej si pozor!,“ řekla a výhružně pozvedla pravou ruku. Vyhnul jsem se jí a šel dál domů. „Baba jedna,“ prohodil jsem nahlas a ani vesnu by mne nenapadlo, že by to mohlo mít nějaký význam.
Ten večer jsem nemohl usnout. Před očima se mi střídaly obrazy Jany, jak se na mě usmívá s obrazem té noční příhody před domem.
Jen párkrát jsem si na stařenu ještě vzpomněl, ale během několika týdnů vzpomínka zmizela úplně.
Byl konec měsíce a jednou při obědě se na mne obrátila Jana: „Budu mít v sobotu narozeniny, což kdybych něco uvařila a pozvala tě na večeři pro změnu ke mně.“
Chvilku jsem nevěděl, co přesně mám říci, ale nakonec jsem přislíbil, že rád přijedu.
Byl pátek a já se chystal na slíbenou večeři. Byl jsem trochu nervózní a třásly se mi ruce jak puberťákovi. Trvalo mi snad hodinu, než jsem zazvonil u dveří Jany. Přišla mi otevřít v šatech s velkým výstřihem a hned u vchodu mě políbila. Trvalo jen chvilku a strach se rozplynul a já se cítil uvolněně.
Večeře byla skvělá a pak se mě zeptala, zda bych jí pomohl odnést nádobí do kuchyně a otevřel láhev šampusu. Když jsem přišel do kuchyně, byla u dřezu a já k ní přistoupil zezadu, chytil jsem ji v pase a políbil na krk. Vzala moje ruce a přitiskla si je na prsa. Velice mě to vzrušilo. Pak se otočila a políbila mě.
V tom zazvonil telefon a nepřestával. Jednou rukou si rozpínala knoflíčky na šatech a druhou zvedla telefon. Pojednou zvážněla a rukou mi naznačila, abych přestal. Když položila telefon, řekla mi, ať se nezlobím, ale že musí do nemocnice za maminkou. Vidina krásného večera se rozplynula, tak jsem se nabídl, že jí tam odvezu. Do nemocnice to bylo asi dvacet minut a celou cestu jsme mlčeli.
Jana odešla na oddělení a já zůstal před nemocnicí. Asi za půl hodiny přišla, že maminka je na intenzivce a že tu zůstane u ní a já ať klidně jedu domů. Zvedla ruku k pozdravu a zmizela za skleněnými dveřmi.
Pomalu jsem procházel areálem k parkovišti a pojednou ze stínu vystoupila postava v plášti s kapucí, tak že jí nebylo vidět do tváře. Zrychlil jsem a otočil jsem se, zda jde postava za mnou. Postava odhrnula kapuci a světlo pouliční lampy osvětlilo úplně bledou tvář bez očí. Jen velké temné oční důlky. Docela jsem se lekl a raději jsem popoběhl k autu. Ihned jsem nastartoval a rozjel se.
Dojel jsem domů a strachy jsem nemohl spát. Tohle bylo i na mne dost divné. Já na takové věci sice nevěřím, ale tohle bylo tak reálné, že mě to vyvedlo z míry.
Druhý den v práci Jana nebyla. Přišla až za týden. Při obědě jsem se dozvěděl, že jí maminka zemřela. Prý volala několikrát, ale nikdo to nebral. Jana měla pocit, že to byla její vina. Mluvila se mnou odměřeně, jakoby mezi námi nikdy nic nebylo. A já si tehdy myslel, že třeba za čas bychom se mohli zase vidět.
Večer jsem myslel na to, jak jsem byl vzrušený, když jsem držel její prsa ve svých rukou. Nemohl jsem spát a myšlenky mi prolétávaly hlavou. A pak se to stalo. Na stropě se objevil svítící kruh, ze kterého klesal bílo stříbrný proud světla. Pomalu se snesl nad mou ženu a jakoby přikryl její tělo. To začalo jiskřit a malé stříbrné body kroužily kolem celého těla. Byl jsem z toho tak překvapený, že jsem si nevšiml temného kouře, který se pomalu podsouval pode dveřmi. Byl asfaltově lesklý a jakoby obtočil mé nohy. Cítil jsem, jak byl studený a těžký a měl jsem pocit, že mě chce stáhnout z postele.
V tom jsem si všiml, že u dveří stojí dvě postavy. Babka s šedivými vlasy a postava bez očí.
Začal jsem křičet a mlátil jsem rukama kolem sebe, až jsem se probudil.
Probudila se i moje žena, celá vyděšená co se děje. „Máš divoké sny z toho piva,“ usoudila a otočila se na druhý bok. Do rána jsem se bál usnout. Ještě v noci jsem se rozhodl, že musím svůj život změnit.
Hned ráno, jsem šel za Janou a řekl jsem jí, že se nemůžeme vídat. Vzal jsem si dovolenou a odjel na chatu. Opravil jsem plot, který jsem sliboval už nějaký měsíc a vymaloval jsem. Opravil jsem okenice a v pátek jsem přijel domů. Řekl jsem ženě, jestli by nechtěla jet na chatu. Dívala se na mě dost překvapeně, ale nakonec souhlasila. Když jsme přijeli na chatu, tak nemohla uvěřit svým očím. V kufru auta jsem měl kytici růží a láhev šampusu. „Ty jsi nemocný?, „zeptala se, „nebo se něco stalo.“ A tak jsem jí dlouze vysvětloval, jak moc mi mrzí, že to mezi námi neklape a že bych chtěl všechno změnit. Nešlo to úplně hladce a trvalo to delší dobu, ale hlavně se na konec vše v dobré obrátilo. O vánocích se přiznala, že jsem jí moc chyběl a že je moc ráda, že jsme zůstali spolu.
Od té doby se mi již nic hrozného nepřihodilo. Ale to co se stalo, byl to tak hrozný zážitek, že dodnes, když si na něj vzpomenu, mi běhá mráz po zádech.
|
|
|
