WIKIPEDIE
Succubus (pl. succubi; též succuba, sukubus; z latinského succubare, „ležet vespod“) je ve středověké křesťanské mytologii druh démona - astrálního upíra, který svádí muže, pohlavně se s nimi stýká a přitom je vyčerpává, někdy až k smrti. Někdy je succubus označován jako ženský démon, ale tato interpretace není jednoznačná. Otázka, zda jsou andělé (resp. démoni) schopni pohlavního styku s lidmi, a zda je tento styk podoby duševní nebo tělesné, byla předmětem zájmu středověké teologie. Mezi succubi je možné řadit také rusalky (vodní nymfy) a meluzíny (duchové vody). Vědecké výzkumy v této oblasti nejsou dosud ukončeny.
Ze zápisníku studenta, Petra Skopala.
9. března 2008. Dnes jsem byl pozván na oslavu narozenin Petra Svobody, mého dobrého kamaráda, či spíš přítele a poprvé jsem se setkal s jeho sestrou Radkou. Je to moc hezká a slušná dívka. Trochu jsme si spolu povídali a zdá se mi dost hezká i milá. Pozvala mne v neděli na oběd a Petr souhlasil. Docela se těším.
10. března 2008. Dnes jsem měl opravdu těžký den. Přednášky až do pozdního odpoledne a mám pocit, že bych se měl škole věnovat trochu víc. Večer jdu s Petrem na pivo, ale mám předsevzetí, že budu brzo doma.
11. března 2008. Večer jsem si chvilku četl a pak se to stalo. Asi jsem usnul a měl divný sen. Ozvalo se klepání na dveře. Otevřel jsem a ve dveřích stála dívka, jakou jsem nikdy neviděl. „Ahoj jsem Ilana“, řekla, a aniž jsem ji pozval dál, vstoupila a zavřela dveře. Dlouhé vlnité rusé vlasy, zelené pronikavé oči a malinko pihovatý nosík. Usmála se, když viděla, jak jsem překvapený. Chtěl jsem se zeptat, co vlastně chce, ale zakryla mi ústa rukou, rozepnula sponu na rameni a její sametové šaty sklouzly na zem. Stála, přede mnou bez jediného kousku látky, který by zakrýval její nahotu. Byla nádherná, snová okouzlující. Tajný sen všech mužů. V mysli jsem se chtěl bránit, ale tato myšlenka mne hned opustila. Jemně mne políbila, rozepnula mi košili a přitom se mi stále dívala do očí. Úplně mne hypnotizovala. Každým jejím dotekem mnou jakoby procházel elektrický proud. „Vůbec nic nedělej“, poručila mi a zatlačila mne na postel. Vůbec jsem nevnímal, co se semnou děje, jen jsem cítil, jak mi krev tepe ve spáncích a srdce buší jak o závod. Noc byla nekonečná.
12. března 2008. Probudil mne paprsek slunce, hřející mne na tváři a neskutečná žízeň. „To byl a divoký sen“ napadlo mne, ale jen do té doby než jsem se pokusil pohnout. Neskutečná únava a bolest celého těla mne ovládly. Zjistil jsem, že nemám pyžamo a že je mi zima. Znovu jsem přitáhl deku a zavřel oči.
Tentokrát mne probudil neúprosný zvuk domovního zvonku. Jen s velkou námahou jsem vstal a došel ke dveřím. Tam stál Petr a vyděšeně na mne spustil: „ Co je člověče, ty marodíš, že jsi nebyl na přednášce?“. Pokrčil jsem rameny. “Asi na mne něco leze“. O tom, co se tu včera dělo, jsem raději pomlčel. Chvilku jsme se bavili o škole, o přednášce a pak Petr odešel. Znovu jsem vlezl do postele a tvrdě usnul.
13. března 2008. Konečně normální, pohodový den. Mám pocit, že jsem to zase já. Učení mi šlo téměř samo. Usnul jsem s pocitem vítěze.
14. března 2008. A zase bylo ráno. Vstal jsem s nevolí, ale tak to prostě je. Člověk celý život musí dělat věci, které nechce. A mne dnes čekal dost perný den. Ráno i odpoledne přednášky, pak knihovna a ještě k našim.
Domů jsem přišel dost pozdě, ale chtěl jsem si ještě projít poznámky z přednášek. Sotva jsem usedl ke stolu, zavřely se mi oči a hlava pomalu klesla. „ Chtělo by to kafe“, byla má poslední myšlenka před upadnutím do spánku.
Zvonek u dveří neustával. Snad jsem nestihl ani dojít ke dveřím a v chodbě stála Ilana. Bez jediného slova, spustila na zem svoje šaty. Její hypnotický pohled mne omámil. Stál jsem bez pohnutí a nebyl jsem schopný ani promluvit. Lehce se mne dotkla a celým mým tělem projelo lehké brnění. Byla opravdu nádherná a tajemně voněla. Její tělo se setkalo s mým. Zatočila se mi hlava.
15. března 2008. Probudili mne hlasy. U postele stál Petr. „Už jsem chtěl volat záchranku, vůbec jsem tě nemohl probudit „ Jak ses sem dostal“, zeptal jsem. „Vždyť jsi mi sám dal klíče“. Odpověděl stroze a díval se na mne na jak na nějaký přízrak. „Když jsi nepřišel do knihovny ani na oběd, tak jsem měl strach co se děje“. Pomalu jsem vstal a došli jsme na večeři a pár piv. „Hlavně nezapomeň, že zítra jdeš k nám na oběd“, připomněl mi cestou domů.
16. března. Neděle. Vstal jsem až kolem desáté. Dnes jdu na ten oběd. Došel jsem do květinářství a koupil kytici růží. Připadalo mi to jako správné a musel jsem připustit, že se mi Radka docela líbí. Oběd byl opravdu moc dobrý, Radka si vážně dala záležet. Všiml jsem si, jak nás s Radkou Petr pozoruje. Když však Petr na chvilku odešel, pozval jsem Radku do kina. Přikývla, že ano a usmála se.“A co hned zítra“, zeptala se náhle. Tak jsme se domluvili, že se v půl páté sejdeme u kina. Pak se Petr vrátil a již jsme neměli možnost spolu mluvit.
17. března 2008. Stál jsem u kina, díval jsem se na hodinky a přemýšlel, zda vůbec přijde. Přišla jen o pár minut později. „Nezlob se prosím, ale mně se do toho kina moc nechce. Co kdybychom šli k tobě“. Trochu mne to překvapilo, ale souhlasil jsem.
Uvařil jsem kávu a chvilku jsme si povídali. O škole, o rodičích a o tom co budeme dělat o prázdninách. Asi po hodině, když už skoro nebylo, o čem mluvit mě sama políbila. „Myslela jsem, že někoho máš“, dodala. Zavrtěl jsem hlavou a opětoval polibek. Sundala si svetr přes hlavu, otočila se ke mně zády, což jsem pochopil a rozepnul jí podprsenku. „Můžeš zhasnout“, zeptala se a pak už jsme vůbec nemluvili. Najednou bylo deset a musela domů. „Uvidím tě zítra“, zeptala se. Přikývl jsem a lehce jí políbil na dobrou noc.
Někdy v červnu 2011.
S Radkou budeme letos tři roky. Ilanu jsem již nikdy neviděl. Možná to byl divný sen, možná to bylo jinak. Nevím. Spíš věřím tomu, že mne Radka zachránila ze spárů Ilany. |