Ivan Davidkov
Lovec perel
Ty, lovče perel, s kolika nadějemi
jsi vstupoval na lodě, co odrážely
k dalekým mořím a v země neznámé.
Bouře běsnily. Jen vlny blýskavé
od mořských racků ti přinášely pozdrav,
nemyslel jsi však na touhu, na něhu. –
Hledal jsi perlu na podmořských skalách,
a perla byla na břehu.
Kdepak jsi nyní? Kde záliv tvůj skrytý je?
Nebe je pod mrakem. Moře je bouřlivé.
S dlaněmi při těle nasloucháš svítání,
vítr se po mokrých palubách prohání
a ptáš se vln a plachet a lanoví:
dokdy to toulání? Dokdy být ve střehu?
Chlad moře dávno už duši tvou ulovil
a perla byla na břehu…
|