Potom
Nejdřív to byly dvě whisky.
Potom – dobrá, ještě dvě.
Pak… to-ono a dvě blízký,
možná jen jedna, no ne?
Pak zbylo léčit se pivem.
Potom – nemám šrajtofli.
Pak se mi mozek rozpomněl:
„Někdo mi ji votočil.
Určitě jedna z těch blízkých,
které včera byly dvě.
Nezachtělo se jí lásky,
stačila jí šrajtofle."
Potom… žádné potom není.
Potom už je vlastně teď.
Barman, ten má pochopení,
nalije mi whisky hned.
Potom budou zas dvě blízký,
jak obvykle – bez jména.
Vlastně, před tou druhou whisky,
jenom jedna vzdálená.
S nimi žízniví jsme věčně
po tamtom… leč rozdílně:
ony po mé peněžence,
já po ránu po pivě.