P.K.Javorov
Už přišel čas
Už přišel čas, určený pro člověka,
poslední chvíle, jako svíce, zlehka,
dohoří život, je konec mužných sil;
už přišel čas a stojí člověk krotce
před hrobem svým. Hlas posledního soudce
se ozve: “Vzal si’s, však jestli’s zaplatil?!”
Teď chudák člověk ohlíží se kolem
a hledá jednu světlou stopu honem
v křivolaké cestě, k níž se život klíží.
Strach podivný už ho málem udusil
a marně pátrá, čím by jen omluvil
dobro i zlo, co na duši ho tíží.
A těžká doba tehdy pro toho je,
kdo slyší, kterak soudce rozhoduje:
“Zbytečným jsi byl na slavnosti cizí.”
Odsouzenec pod oprátkou vzpomíná,
co dřív mu bylo milé, teď proklíná,
smrti tváří v tvář chvěje se a mizí.
Na Emmetovu žádost přikládám přepis originálu do latinky s vyznačeným přízvukem. Znak ä používám místo bulharské samohlásky, která v češtině neexistuje.
Dochožda čas
Dochožda čas urečen za čoveka,
posleden čas, i kato svešt poleka
zatlej život, zatlejat mäžki sili;
dochožda kraj, smiren čoveka zastava
pred zinal grob…Sädijski glas togava
obažda se: „Ti vze, no zaplati li…?“
Neštastnika, ogležda se nadirja
i tärsi toj da vidi svetla dirja
v neraven pät, izminat na zemjata:
bez ime strach bez milost go terzae
i tärsi toj s kakvo da opravdae
dobro i zlo, djal padnal na dušata.
I gorko e togava onomuva
nad sebe si prisuda kojto čuva:
„Na čuždi pir, izlišnij, se nameri!“
Prestäpnik säšt, ispraven pod besilo,
proklina toj v života daro-milo,
a před smärta blednee i treperi.
|
