P.K. Javorov
NA POLI
Než noc zbledne na úsvitě,
jdi a orej, orej hbitě…
Nezbude než na nahotu.
Kašlu na tu bídnou slotu!
Neusnuv vstáváš. Po nebi pluje
bělostný měsíc, hluboká noc je.
Hlava ti ztěžkla, spánek ti vadí,
opuchlá víčka svírá ti pevně.
Vzkříšení je tu. Rozpuklá země
semeno čeká a dny se řadí.
Rychleji, pospěš, zapřahej koně!
Souseda slyšíš, jak s tebou vstane.
Na jedním volem těžce bič zvedneš
a rádlem ryješ do ztvrdlé země…
Teprv až mlha z pole se zvedne
a slunce svitne, potom si sedneš.
Na krátký čas
snad pokoj je
a znovu zas
Vje…
Vje, volku, vje!
Celý den jak na úsvitě
zase orej, orej hbitě…
Nezbude než na nahotu.
Kašlu na tu bídnou slotu!
Do vůně květů pak vstane ráno
a ovčák s písní vyhání stádo,
pobledlý východ v nachu se ztrácí,
v každičkém křoví zpívají ptáci.
Z celé té krásy je nějak těžce.
Proč je ti smutno z ovčáckých písní
a hruď ti něco svírá a tísní,
jako když srdce dál už bít nechce?
Poledne je tu. Slunce je plamen,
co sálá v zimě z vyhřátých kamen
a pot se málem už vaří v týlu.
Únava strašná na tebe padá,
s pomocí boží narovnáš záda,
jako bys dál už neměl mít sílu.
S cibulí chléb
tvůj oběd je
a znovu hned
Vje…
vje, volku, vje!
Do hrobu než uloží tě,
stále orej, orej hbitě…
Nezbude než na nahotu.
Kašlu na tu bídnou slotu!
Domů se vracíš z poslední síly.
Už z dálky slyšíš, jak ženy kvílí,
nad celou vískou úděs se nese.
Co se to děje? – strachy se třese
tvá hlava prostá. A ono, hrome!
Výběrčí daní dneska je tady,
sedláci, jak když zimnice řádí,
dávají všichni. Kdo má i kdo ne.
Výběrčí bere, neptá se dlouze
a ty se modlíš v marné své touze
peníze aby padaly s hlavy
a ne vši pouze. Nic nepomáhá!
Sakruješ tak, že bolí tě hlava.
Potom jdeš na dluh pít do hospody.
Sekera ať
pořádná je…
A zítra zas
Vje…
vje, volku, vje!
A hynem tak,
jak život jde.
Tak koukni jak:
Vje…
vje, volku, vje! |