Konstantin Vanšenkin
Jak jinak provázíme lodě?!
Ne tak, jak vlaky ze stanic.
Vždyť nelze přirovnati k vodě
dva úzké pásy kolejnic.
Jímá nás zvláštní rozrušení,
nad tím, že nejsme na zemi.
A delší zdá se rozloučení,
když odplouváme na lodi.
Voda, voda,
samá voda!
Voda, voda,
šumí voda…
Jak nevzpomenout všechno znova,
můstek už nespojuje nás.
Až na samotném konci mola
ty stojíš, jen se usmíváš.
Ta kolébavá, šplouchající
voda i nás dva rozdělí.
A jsme si náhle tolik blízcí,
jak nikdy dřív jsme nebyli.
Zvolna se ztrácí do daleka
přístavní hráze rovný val.
Jak důležité je, cos řekla,
i co já nazpět zavolal.
Ne, nelze přirovnati k vodě
dva úzké pásy kolejnic.
Jak jinak provázíme lodě;
ne tak, jak vlaky ze stanic.
