|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Bylo dojemné, jak jeden čas u mě stáli mí drobečkové v řadě, brečeli, natahovali ruce, čekali, až jsem z toho byla nešťastná. Musela jsem zkrátit čekání na prs na polovinu, to potom byli vzteklí, hádaví, strkali do sebe, párkrát i porvali. Ale, vidím, buřty jsou hotové, tady máš kousek chleba, chalkuj. Kluci i já by je mohli jíst každý den, ale to nejde. Můj muž by se mohl utlouct po bůčku. Jednou ho po výplatě koupil víc a na posezení snědl kilo a půl. Najednou nemohl, tak strčil prst do krku, vyzvracel se, vypláchl ústa a dojedl zbytek.
Muž, jenž mezitím přišel, se po nás rozhlédl a pravil: to bylo výsadou hrabat, těch bláznů bohatých. Také jsem to slyšel z vyprávění z hospody, určitě to dělali mořeplavci, Kolumbus zvracel z houpání, až se mu od huby prášilo, žraloci se mohli utlouct, záviděli si a začali se požírat navzájem. Proto mohl skočit do vody a plavat, když to udělal tak nenápadně. To se mu to objevovalo! Já to dělám také chytře a nemusím nic objevovat, vy jste moje Amerika. Maximálně mě může pokousat sousedův pes, jednou jsem se k němu otočil a raf! přímo do zadku! Rafnutí bylo na třicet stehů a dvacet injekcí proti vzteklině, řekl mi to sám primář. Od té doby ho mám rád a na Vánoce mu posíláme pohlednici. Na půdě se jich válí celá bedna. Sbírala je bába z mý strany, popsané jsme spálili, i když je chtělo muzeum. Čistých je tři sta, musí vydržet.
Matka se najednou zvedla, chytla hlavu do dlaní a vykřikla: úplně jsem zapomněla na pití! Karel, do krámu půjdeš ty a s tebou jde Jan, abys nezabloudil. Vezmete pět limonád, tři sody, deset piv, kávu a čaj. Když se bude ptát po penězích, tak jí to zaplatím příště. Když bude přísná, začněte brečet, ale neřvěte. Minule si stěžovala, že kvůli vám utekli tři zákazníci. Když bude mít řeči o pivu, zašeptejte, že dáte navrch limonády a sodu, přitom vzdychejte a obracejte oči, ne tak, aby vypadly z důlků. Trochu se olizujte a říkejte, jaké výborné tam má sladkosti, že je koupíte příště. O prošlých tatrankách se nezmiňujte, to by nám už neprodala nic.
A ty, Karel, jí řekneš, když v krámu nebudou lidi: teto, my tě máme rádi, celá rodina, kdyby neměl táta mámu, tak by si tě určitě namluvil a ty bys byla máma, a ne teta. Na slova „to bych toho chytla“ nereagujte, víte, že je na něco háklivá. Zvláště ty, Karel, se drž, ale i ty, Honzíček, protože minule brečela, že prý jí vymlátíte výlohu velkými kameny od nás ze zahrady a okna vystřílíte šísprakem. Ve vzteku jste se prakem prozradili, dalo nám práci vysvětlit, že to nejste vy, kdo střílí po slepicích.
Jane, nechceš ke slepicím něco říct? Vím, mámo, že jim koukaly z bundy hnáty, byly větší než u Karla, tomu bláznovi začala jedna kvokat v bundě, ještě že jí rychle zakroutil krkem. Slyšel to někdo? Nedaleko pospíchal na ryby Tonda, ale otočil se a dělal, že nic nevidí. Akorát začal zdálky kvokat, ale zrychlil, když viděl, že vytahuji prak. Tak to ani nebudeme s tátou řešit. Ještě mě napadlo, Tonda šel na ryby a vy půjdete také. Mámo, včera říkal Láďa ze zadní lavice, že velké ryby nachytal na dolním potoku. Vzal s sebou dvě sítě a v tu ránu je měl plné. Ještě měl na rozdávání, to zakázal otec, ať si každý nachytá sám. Pomáhala celá rodina, je jich skoro jako nás. Asi ne, my jsme v rodinném počtu lepší. Mají aspoň co do huby. To jo, říkal, že žrali čtrnáct dní jenom ryby, že pracovali se zvracením podobně jako náš táta. Naše rodina je přece jenom chytřejší než Láďovo, víme, jak dát prst do krku, správně, silně, zhluboka říhnout, aby to s námi zatřáslo, nadzvedlo do výšky pěti metrů, jemně usadilo na zem, plyny šly ven jako ze sopky, potom můžeme jíst ryby po tunách a žaludek bude stále připraven, čisťounký a v dobré náladě. Potom se domluvíme, kdo mi tajnou zprávu o úspěšném lovu předá. Vše bude uskutečněno rychlým během, bez zastávek. I kdyby vás honili všichni čerti, musíte sem vše donést.
|
|
|
