|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Začal jsem si připadat jako Rudé právo, které mělo řadu textů a fotografií zaměřených na tyto události. Někteří učitelé podtrhávali v textu barevně jména osobností. Jedna paní učitelka nám pro lepší přehlednost podtrhávala kladné postavy zelenou barvou, záporné černou, u níž přikreslila vykřičník. Začal jsem mít v hlavě zelenočerný svět s loukami a vykřičníky, ten svět je rozdělen nějakou čárou, hranicí, na jedné straně se nachází zářící svět, na druhé zlý drak s vykřičníky místo hlav. Ty vyvolávají agrese, požírají lidi, národy, štěpí svět, který se musí bránit a bojovat za mír.
Začal jsem počítat pro sebe, potichu, počet zelených a černých zpráv, bylo to vyrovnané, avšak velikost vykřičníků byla vždy větší, také výraznější. Šklebily se na nás svou toporností, nenávistí, někdy stály vedle sebe dva, tři, to bylo v okamžiku, kdy se na nástěnce objevila zvlášť zlá postava, americký prezident, německý kancléř, představitel toho druhého Německa, u něhož bylo vždy hodně vykřičníků. Jednou nám paní učitelka připevňovala nové zprávy a tam se objevili vojáci z Toho Německa, jak říkala, a vtom vzala černý fix, přimalovala další vykřičníky a zvolala: fuj, hajzlové! A já jsem ji za to obdivoval, jak chce bránit vše a pro mě milovanou nástěnku. Poté nám sdělovala, že je členkou KSČ, hned vám to vysvětlím, dodala. A že zkratka znamená Komunistická strana Československa a nás všechny vede k lepšímu světu, životu bez válek, vidíte, tato nástěnka vyjadřuje celý svět. A kdo nám spočítá louky? Přihlásil jsem se a řekl, že patnáct. Vykřičníky spočítala spolužačka se stejným výsledkem. Vidíte a teď si představíme svět bez vykřičníků, za ten musíme bojovat, rdousit musíme nepřítele, i kdyby to byl americký prezident, u něhož přimaluji další vykřičník.
Ano, ano, jásali jsme, je to 16:15, ale paní učitelka nás napomenula, ať jásáme, až bude vítězit zelená barva. Bezradně jsme se po sobě dívali, já jsem potom pomalu zdvihl ruku a zeptal se, co znamená slovo rdousit. Paní učitelka nám to nejdříve vysvětlila pohybem ruky, připadalo mi to, jako když se ždímá mokré prádlo, ten pohyb jsem viděl u maminky, paní učitelka jej několikrát s vášní zopakovala, zase jsem spatřil v jejích očích zář a plamen, starší kluci vyprávěli, že prý tu zář mají ženský, když se milují. Poté nás vyzvala, ať pohyb také zkusíme, všichni jsme ždímali ostošest, jeden spolužák pronesl prádelní myšlenku nahlas, a učitelce se to nelíbilo. Vzala ho stranou, za chvíli se vrátil uplakaný a třásl se po celém těle.
Po přestávce nám připravila malou soutěž. Měli jsme ve dvojicích vypsat dvě louky a dva vykřičníky. Se spolužačkou nás čekalo druhé místo hned za spolužákem s prádlem. Dalším úkolem se stalo vyhledání fotografie se sovětským hrdinou a zapsání jeho jména. Rychle jsme zapsali jméno Pavlíka Morozova a umístili se na prvním místě. Po pochvale se na nás upřely potleskem přející i závistivé oči. Ze druhé skupiny jsem zachytil prádelní pohled. A přišel závěrečný úkol v podobě vyhledání pěti vozidel a zbraní zelených a pěti vykřičníkových. Diktoval jsem nejdříve zelené. Spolužačka napsala velmi rychle nůž pro průzkumníka, granát RPG – 40, pistoli Tokarev, samopal Sudajev a tank T – 34. K vykřičníkům jsme připsali tank Tiger, pušku Mauser 98 K, pistoli Walter, pistoli Parabellum a samopal MP 40. Opět nás čekalo vítězství a pochvala s jedničkou do žákovské knížky.
|
|
|