|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pořád ve mně zůstávala láska ke gongům hraničící s mánií, stál jsem jako přikovaný u sedadla, po usednutí sledoval oponu, vyvolával obrazy minulých týdeníků, rostlo ve mně napětí, někdy jsem v duchu odpočítával deset, devět,…, někdy opačně, dostával se k různým číslicím, jež zmizely mávnutím kouzelného proutku gongu, a mé štěstí začalo. Zbraně, vojáci, armády sloužili nejen k zachování a obraně míru, jak jsem v týdenících poznával, ale také k obraně a rozvoji celého mírového života. Nahlížel jsem do škol a zjišťoval, že v naší republice jsou si všechny školy podobné, že se v nich učí vše potřebné k dobrému životu, to vše platí i za hranicemi, protože tam jsou také školy plné jásajících dětí. Ty mají program podobný našemu, kubánské, bulharské, sovětské, polské také poznávaly bojovou techniku, také jezdily do kasáren. Všichni jsme hltali sborky a rozborky samopalů, tělocvičné gorodky po vzoru Sovětského svazu, v nichž vojáci v modrých teplákových soupravách předváděli různé cviky. Zvláště mě zaujala série patnácti kliků s tlesknutím, voják nebyl vůbec zadýchaný a my mu nadšeně zatleskali. Řekl jsem si, že je také zkusím, zopakoval vše třikrát a již se na mě valila pohroma ve formě únavy. Musíš více cvičit, abys dovedl bránit vlast, zavelel jsem sobě. V následujících dnech jsem k obyčejným klikům přidal dva tleskací, poté tři a začal mít pocit, že se mohu zařadit do velké armády dětí z Kuby, Sovětského svazu, dětí, které bojují za mír na celém světě a bojují i za ty druhé z bohatých zlých států a nejchudší z Afriky.
Po východu z kina zněla hudba gongu ještě mnohokrát, vzpomínky na něj se nabalovaly, já si je někdy vyvolával, někdy ukládal do týdeníkových šuplíků a zvuk se neustále rozléval okolo mě jako kruhy na vodě.
Měl jsem rád školní nástěnky s novými zprávami, které mi pro tu chvíli nahrazovaly týdeníky. K nim jsem se mohl často vracet, některé zprávy jsem četl padesátkrát, stokrát,…, rozdělil si je na dobré a špatné, přiřadil k nim matematická znaménka a u dobrých vytvořil další systém: rozdělil je na vojenské a civilní, domácí a ze světa, dále ze života v míru a za války, do zpráv válečných jsem řadil i zprávy týkající se přípravy agrese a její uskutečnění. Takže rok 1968 jsem přiřadil do zpráv válečných, ale pořád mi vrtalo hlavou, že se neválčí. Tu událost jsem chtěl blíže specifikovat.
|
|
|