|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsem na jednom ekumenickém varhanickém kurzu. Najednou se ocitáme v katolickém kostele, kde má zaznít společná bohoslužba. Mému kamarádovi se z neznámého důvodu třesou ruce. Zažívá myšlenkový zkrat, který se podobá velké trémě. A tak se nabízím, že to celé odehraji. Jako ze zázraku přichází k sobě, získává zpět svou schopnost doprovázet. Jsme rádi, že se nic vážného nestalo.
Po bohoslužbě míříme do Beskyd na česko-slovenské pomezí. Je nádherně a teplo, překračujeme státní hranice, abychom poznali co nejvíce. Jen se mi stýská po chaloupce z dětství, která je dlouhodobě opuštěná. Chátrá, je na spadnutí, potřebuje příznivou duši. Rád bych se tedy navrátil do svých dětských let, ale nemohu, protože patří někomu jinému, i když je úplně zanedbaná. Tolik bylo vzpomínek, jež mají i nemají svůj smysl a význam.
Václav Kovalčík
|
|
|
