|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
V jedné jednotě mám šanci získat pracovní místo. Jsou tam hezké holky, jež se starají o celý chod místní potravinové pobočky. Je mi zde dobře, a tak jsem pozván na přijímací pohovor, který se bude konat následující den.
V dalším dnu se mi chvíle nezdají zrovna růžové. Mám těhotnou manželku, o niž se musím postarat. Zrovna má „těsně“ před porodem. Situace mě nutí, abych šel na ten pohovor, jenže z neznámého důvodu cítím v sobě naprostou slabost i bezmoc. Dokonce rezignuji na uvedenou pozici.
Jdu na zmrzlinu, ta mě nejspíš vzpruží, neboť v jedné cukrárně dávají velké porce. Objednávám si tři kopečky, ale ty se již nevlezou do jednoho kornoutu. Místní cukrářka je netrpělivá, prý je to má veliká vina, že zmrzlina spadla do ostatních druhů zmrzlin. Moc si nepochutnám, protože se ocitám v divokém a zákeřném stresu.
Procházím se tedy dál. Potkávám jednu starší dámu, jejíž jméno je Eva. Znám ji dlouho, dokonce mnohokrát doprovázela náš Varhanický kurz. Nyní prodává suvenýry a zkameněliny na jednom tržišti. A tak vybírám, co bych si mohl koupit do stovky Korun. Něco se mi líbí, něco zas ne, něco je hrozně předražené. Stále něco chci, ale nemohu si vybírat.
Eva mě žádá, abych jí na chvíli pohlídal zboží, protože musí někam odejít. Slíbil jsem jí, že se o stánek postarám. Dlouho, předlouho mám svůj čas, a proto si prohlížím kvalitní i nekvalitní zboží. Neustále mě straší vysoké i nízké ceny – záleží však na objemu a životnosti zdejších suvenýrů. Dilema v kvantitě i kvalitě ve mně přetrvává neustále dál.
Václav Kovalčík
|
|
|
