|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je deštivo, a tak nastupuji do jednoho trolejbusu. Jízdenku si neoznačuji, neboť spoléhám, že se mně revizoři zcela vyhnou. Sednu si na jedno sedadlo, zavírám oči, prostě usínám. Uběhne nějaký kus cesty. V tu chvíli mě probouzí stará revizorka – chce po mně jízdenku. Jsem zděšen z krutého finančního postihu. A proto předstírám hledání. Revizorka odchází kontrolovat jiné. Využívám svého času. Blížím se k přístroji na označení jízdenek, abych zachránil svou trapnou situaci. Revizorka mě však dožene. I když jsem označil jízdenku, tak mě pokuta nemine. Ihned mi stará bába vystavuje pokutové lejstro, vyplňuje mé údaje z občanského průkazu, ale na tom papíru je též kapka neznámé krve. Je to jak z tajuplného hororu.
Post skriptum: Následující reálný den jsem potkal zmíněnou revizorku, naštěstí jsem označil jízdenku řádně a včas. Všechno se tak obešlo bez kapky krve a bez pokuty.
Václav Kovalčík
|
|
|
