|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsem v jednom campu, z nějakého důvodu se mi zachtělo řídit automobil bez řidičáku. Ještě je vidno, jedu stále dokola po táborové cestě, dokud se nezačne stmívat. Jakmile se stmívá, tak vyjíždím na hlavní silnici, i když je čím dál temněji. Nedaleko je přece velkoměsto, do něhož za tmy konečně přijíždím.
Přitom si neuvědomuji, že se nacházím v pohraničí dvou států. Z druhé strany slyším krásný zpěv, prý se tam koná mládežnická katolická bohoslužba. Všechno zní požehnaně a harmonicky, a proto bych se chtěl přidat, ale to z tajemného důvodu nemohu, neboť k nim nepatřím, navíc jsem jiného vyznání, což je nevýhoda. Něco mě však pronásleduje – zvláštní to atmosféra. Procházím se tak „druhou stranou,“ kde nejsou celníci, mapuji úroveň těsně za našimi hranicemi.
Náhle si uvědomuji, že celá tahle komedie spočívá v umístění a roztahovačnosti polského vyslanectví, které má mnoho pozemků uvnitř našeho státu. Čím jsem se nechal zmýlit? Uvědomuji si, že něco naši republiku vyklovává, ať už jsou to cizí ambasády, cizí podniky a různé pochybné instituce!
Václav Kovalčík
|
|
|
