Pamatuji si
mléko i lávu, ten tlak
červotoče ve flétně, jenž tvrdil, že:
„Hvězdy jsou varlata bohů.“

Zkoušel jsem dýchat
a nemohl
Zkoušel jsem sledovat
pozorovat faunu Mléčné dráhy
ale pod hladinou řeči
smál se mi kdosi smíchem hluchoněmých

Slyšel jsem srdce
obrovský sval ždímal inkoust
pod žebry
mými žebry
Chtěl jsem ti ho darovat
Nebyla‘s tam

Ani já tam příliš nebyl
a slovům nezbylo než poslouchat
poslední
a
jediné
perpetuum mobile
pod mými kostmi

Hluboko
pod varlaty bohů
rozjímala slova, komu vlastně patří