|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Nadechnu se.
Z velikého kontejneru vyhrabu židli a opustím kraj pískovišť.
Postavím židli před zavřený kostel, vylezu na ni a vzhlédnu k veliké bráně.
„Kostele, jsi kamenný !“ zakřičím vyčítavě.
Kolemjdoucí začnou halekat.
Nadávat. Durtit se. Na čelo ťukat.
Mlčet.
„A pravidelný !“ dodám pro úplnost obvinění.
Kolemjdoucí začnou vřít.
A tát. A posmívat se.
Dívat se pokradmu. Prstem si ukazovat.
Do uší si šeptem
mlčet.
Jen kostelu snad studem zrudnou cihly.
|
|
|
