|
|
|
| |
Listoval jsem knihou a tu a tam jsem musel zhasnout lampu abych se neviděl abych se nepřistih jak vykrádám nejkrásnější slova a schovávám si je mezi motýlí řasy Když se nevidím nestydím se
A pak to pírko vypadlo naprosto drze zpoza stránky aniž bych ho čekal a smyslně se položilo mezi první a druhý knoflík mého kostkovaného pyžama
„ Taková necudnost ! “ pomyslel jsem si potěšeně a obrátil stránku zcela Z knihy vyletělo 32 poštolek a každá třímala v zobáčku dopis ( jinak bych je nepoznal ) Poslední letěl tichý čáp který za sebou knihu zdvořile zavřel Nezajímali mě Ani jeden dopis nebyl od tebe
Začal jsem zkoumat pírko Zvláštní Někdo si dal tu práci vytrhal vlasy prošedivělému starci s nagelovanou hlavou a pečlivě je vyrovnal vedle sebe Teda čertví na co je přilepil ale zespoda to píchá tam kde se gelované vlasy mění v chmýří něžné a bílé jako oblaka kolem tvých zelených duhovek I když říkáš, že nejsou zelené
Zelenou ještě poznám
Červeň tvých rtů říká: „ Stůj! “ proto neodcházím Zato tvé duhovky volají: „ Pojď! “ a tak jdu prsty se mi větví mezi tvé zelené hvězdy svítí sníh čvachtá a já čekám až těhotná lípa u zastávky porodí
Kdyby byly tvé oči hnědé měl bych po metafoře
Koneckonců: nejhezčí sny se mi stejně zdají když šátrám jazykem v cizích ústech Když nehledám Když nacházím
|
|
|