|
Střepy doby Tkalcovy
Prázdný pokoj, měsíc, studna
vlastně je to k smíchu
nebo spíše k tichu
k tichu, jež se válí u dna
Sním o tom, že jednou vpíšu
tohle ticho do řádků
Šestnáct let
a jdu-li vpřed
pak kráčím pozpátku
snad jen já si občas z štěstí
tajně pletu oprátku
umět si zaplavat v dešti
Tolik symbolů
Tolik znamení
krtci do dolů
běží znaveni
Ta vysvětlení !
Co to znamená ?
Co to znamená ?
A jdu-li vpřed
pak vidím pouze
svoje vlastní ramena
Pročítám si staré verše
pročítám si sebe zpět
minuta je dlouhá doba
co teprve šestnáct let ?
Pánu slov jsou slova pánem
slova-zbyly poslední
jednou řekou spolu kanem
k moři jako k poledni
Mou zbraní jsou tichá slova
dechem psaná do větru
pořežu se o ně znova
Rád lyžuji bez svetru
Rovnoběžky, koleje, křeč
zas vrací se symboly
symbolem je i mých slov meč
meč, co draka neskolí
Pročítám si staré verše
pročítám si sebe zpět
a za okny mokne slunce
a pozadu chodím vpřed
Šestnáct je mi let
Jedno čím bloudíme
bloudíme-li
Kolikrát, když bylo nás víc
jsme i radost
přetrpěli
pokoj pln je i měsíc
Rád vracím se
do Teplic
Dvě lásky
počítám jen ty s vykřičníkem
počítám ty bez otázky:
Co končí se jejich vznikem ?
Dvě lásky
jedna promlčená
pevně v očích uzamčená
častým deštěm podmáčená
první láska
nevyřčená
zůstala
a možná měla
láska bývá pochybností
tvrdý polštář, dlouhé noci
podestlané žárlivostí
těžké bylo čas přemoci
Chybami se člověk učí
v chybách těch však
další pučí
nekončící světaběh
Druhá láska čekala
dna
týdny
ba měsíc
tak dlouho a jasně plála
mezi námi ticha svíce
Dočkala se
ve své kráse
ona teďka svítí tmou
vteřiny ji nevezmou
prsty i čas překlenou
Šestnáct let
a jdu-li vpřed
vím, že láska jde se mnou
Sny a oheň, kapky deště
poznamenán nocí jsem
odraz v okně zmaten matem
poznamenán večerem
Vím
že pochopit není pocítit
a nekaji se
Sním
starý sen
navždy bude spánkem mi znít
Odrazit se, skočit, letět
nade všecka osidla
Šestnáct let
a jdu-li vpřed
tajně myslím na křídla
Jsou chvíle chvil
a jsou i chvíle nedochvilné
jsou chvíle-nepočkají
počkají-li, čas je mine
a přesto se namáhají
A lidi
alegorie světla a tmy
vidí a nevidí
mění se ze dne na den
jinudy než já
část má jim závidí
část doufá v sen
část má klečí
a část věří
na sekvoje v křeči
Ulice a svíce
Svíce zhasly
Ulice
Pořádají na mě občas
asi z nudy věty lov
Šestnáct let
a chci -li vpřed
ztratím třetí rozměr
rozplynu do
psaných slov
|
