Byl tam. Muž, který se tvářil, jako by sem nepatřil. Ztratil a nevěděl co.
Zavolal na strážnici. " Tady Seltzer.." " Pardon, to není strážnice ?" " Ne, tady Seltzer. " " Já jsem totiž ztratil, víte ?" " Nevím, já jsem Seltzer." " Tak promiňte, to byl asi omyl.." Zkusil to znovu. " Ne." " Pardon ?" " Řekl jsem: Ne." " Promiňte, ale, to je strážnice ?" " Ne.. tedy to ano.. ale říkám vám předem: ne." " Chtěl bych vám nahlásit ztrátu.." " Počkejte, vezmu si tužku.. a co jste ztratil ?" " To bohužel nevím ." " Nevíte, jaké y se píše ve slově ztratil ?" " Cože ?" " V pořádku.. takže vy nevíte, co jste ztratil ?" " Ne." " Ne tady mám říkat já.. A jak jste ztrátu zjistil ?" " Mám prostě takovej divnej pocit, že mi něco chybí." " Asi nevíte, jaké i se píše v 'chybí', co ? Ale to je jedno." " Takové smutné prázdno.." " Nechcete půjčit kapesník ?" " Prosím ?" " V pořádku. Strážnice stojí při vás." " Takže mi pomůžete ?" " Ne."
Muž, který sem vlastně nepatřil, zavěsil a smutně se zahleděl do svého odrazu v okně. Okraje rolet ho škrábaly po tváři. Nad obchodní akademií se smrákalo. Viděl, kterak se hejno kalkulaček potají vzneslo k nebi. Snad v touze stát se hvězdami. Potřísnily tmavnoucí mraky děleny. Klučina dole křičel: " Já mám nápad, hej, já mám nápad !" A někdo přes silnici rozvinul nový přechod pro chodce. Mužovi za oknem stále něco chybělo. Zazvonil zvonek u dveří.
Do pokoje vběhl komisař mávaje průkazkou zdravotního pojištění. V patách mu šel Seltzer. Muž, který sem vlastně ani nepatřil, za nimi s povzdechem zamkl. " Záhada, záhada.." opakoval zadumaně komisař pobíhaje beze smyslu po místnosti. " Kde tady máte toaletu ?" zeptal se Seltzer, aniž by si sundal kabát. " Já mám nápad, hej, já mám nápad..," křičel malý klučina pod okny. Vždyť já sem vlastně ani nepatřím, pomyslel si muž posadiv se zpátky za svůj psací stůl. Sklesle. Komisař se na chvíli zastavil. Upřeně se zadíval do koberce. " Kolikátého vlastně je ?" zeptal se udýchaně. " Desátého," odtušil Seltzer. Na každém rameni měl vránu jiné barvy. Ptactvo se očividně nudilo. " Ahá !" zvolal komisař se zvláštním důrazem na druhou slabiku. Sklonil se k zemi, aby zvedl hrst seschlých sedmikrásek. " Podivné, podivné.." opakoval. Pak zkusil dveře. Nešly otevřít. " Dveře zamčené zevnitř, okna zajištěné.. sedmikrásky seschlé.. vrah ještě zcela jistě neopustil místnost !" oznámil s odzbrojujícím úsměvem. Seltzer se podezřívavě podíval na muže, který sem vlastně ani nepatřil. Ale komisař se vrhl ke skříni. Otevřel ji s gestem uvědomělého aristokrata. " Voila.." Ve skříni seděl mužík v poloze předka s pokrčenými koleny. Ke všemu se přiznal. Komisař si vraha odvedl s patřičnou noblesou. Vrány nad nimi rozhazovaly konfety. " Ale já jsem jen ztratil.." poznamenal zmateně muž, který si přál sem nepatřit. " Třeba jste prostě jen nenašel, " poklepal mu na rameno Seltzer a vytratil se za komisařem.
" Já mám nápad, hej, já mám nápad.." křičel klučina pod okny, ale dětské nápady nebere nikdo vážně. Muž s červenou vestou sbalil nový přechod pro chodce do ruličky a odešel. Do okna vrazila kalkulačka. Asi si spletla cestu. A mužovi, který sem vlastně ani nepatří, stále něco chybí.
|