|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Ocitám se na jedné univerzitě, kterou jsem pracovně navštívil, neboť se zde dějí četné akademické a kriminální kauzy. Již zmíněná univerzita je typická tím, že místní akademický senát bezohledně vládne nad většinou, dokonce i nad ještě zbylými vědeckými kapacitami. Sice jsou zdejší studenti úplně sjetí, neboť zde panuje zločin, kriminalita, točí se zde mnoho peněz. Místní vzácné malby jsou znečištěné alkoholem, močí a zvratky z bujarých nočních orgií.
Přichází však noc, a já se ocitám v jednom temném mrakodrapu. Vcházím do neznámé místnosti, kde jsou vězněny malé děti, které pedofilové sexuálně zneužívají, dokonce jsou zde točeny pornografické filmy. Dětské oběti těchto zločinů jsou živeny drogami, energetickými nápoji a kolou.
Snažím se je vysvobodit, ale v tu chvíli na mě vybíhá místní mafie, a tak utíkám únikovým východem i sklepením ven z budovy.
Následující den jsem vydírán nechutnými dopisy a hrozbami úřady mafiánského státu, který by mě a moji slušnost nejraději zlikvidoval, smazal rovnou z mapy. Nastupuji tedy do svého osobního létajícího talíře, snažím se ihned emigrovat ze zkaženého státního útvaru, jenž má do státnosti úplně daleko. Spolu si beru svou věrnou dlouholetou kamarádku, jež mi morálně pomáhá překonat životní nástrahy. Jakmile jsem talíř nastartoval, vypnul ihned internetové připojení, pak už jsme cestovali opravdu do neznámých světů.
V jednom neznámém státě jsem ztroskotal, zároveň se poranil. Má kamarádka záhadnou cestu nepřežila. Zjišťuji, že je zde kultura zcela absurdní, i když supermoderní. Chtějí-li chodci přejít silnici, tak lijí nějakou červenou barvu přes přechod. Já tohle nedělám, neboť tomu vůbec nerozumím. Najednou jsem spatřen místní policií, že porušuji jejich nařízení. Tak jsem polapen, ale pak se nade mnou vyšetřovatelé slitují, odvážejí mě do jejich nemocnice.
Je to velmi vyspělé, super moderní, harmonické a pohodové prostředí. Dokonce se zde mám, jako v těch lázních pro super bohaté klienty. Zde aplikují též léčbu cestováním časem do minulosti, tzv. napravováním minulosti.
A já se pak ocitám na Zemědělské univerzitě, kde mám svůj nádherný pokoj, kde chovám v nádherném a vybaveném teráriu agamu vousatou, zároveň zde studuji, možná učím. Rovněž navštěvuji místní nově vystavenou kapli. Všechno krásné, čisté, bezpečné a vyspělé.
Přichází však mé dilema, jež se týká dokonce vlastního životopisu, životního pokračování. Mám se svou agamou jet bydlet do Náchoda, místní historické památky, jež je obklopena malebným lesoparkem?
I když je příznivé babí léto, stále nevím, zda podniknout náročnou cestu směr Náchod. Nejsem si totiž přesně jistý, co by mě pak čekalo dle skutečných i alternativních dějin vlastního životopisu.
Václav Kovalčík, Zlín
|
|
|
