|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Za své neznámé jsem vržen, rovnou vyhozen, do jednoho velkoměsta, kde musím opakovat septimu na jednom podivuhodném gymnáziu, kde již pár dnů probíhá školní rok. Jako nováček se seznamuji s místním rozvrhem předmětů i školním řádem.
Do jejich hry vstupuji sice později. Například český jazyk třikrát týdně, většinu rozvrhu sežerou matematické a fyzikální předměty. Cizí jazyky, humanitní vědy a tělesná výchova v úplné menšině. Dosti mě překvapilo znění jednoho předmětu: "Sklony - test."
Zbytečnost nad zbytečností, zdá se mi v prvním okamžiku po neblahém procitnutí. Zapisuji si cizí jazyk, chci se učit rusky, ale na to jsem pro ně příliš pokročilý, když se jejich jazyková výuka pomalu táhne. Zajímám se i o velmi těžké asijské jazyky. Snad nalezená japonština mi dá suverénní základ pro zpestření již tak monotónních dnů. Opět jsem se zmýlil ve svých ideálech, když se předmět vyučuje někde na náměstí pro smíšené generace! Jednu hodinu jsem v exteriéru dokonce absolvoval. Opět jsem si neodnesl nic.
Vracím se do budovy gymnázia, opět bezmocně pohlížím na drastický anti-humanitní rozvrh. Mám nešťastnou náladu, jestli všechno ve zdraví a bez újmy přežiji. Otevírám a držím venkovní dveře jedné slečně, venku ji držím za ruku. Naše pohledy aneb prvotní kouzlo, dojem, možná lásky, možná přátelství.
Čas plyne, odpoledne uběhlo jak voda, a já pořád chodím zoufale ulicemi sem a tam. Přichází noc, a já zapomněl na kapitolu ubytování. Děsí mě, že nemohu nikde bezpečně spát, že nemám ještě střechu nad hlavou. Zároveň mě děsí, že mě zítra čeká obávaný exaktní předmětový úsek, a to "Sklony - test."
Václav Kovalčík, Zlín
|
|
|
