| Neustále mě okouzluje soužití místních s mohutnými ještěry, kteří si chodí pro jídlo, i když se o varanech říkají velmi zlé věci, že prý dravě útočí ve volné přírodě, koušou a škrábou, skvěle plavou, jsou hrdými teritoriálními bojovníky, též kanibaly, nenechají si své území jen tak obsadit. Obrovští varani také vybírají jídlo z popelnic, mívají velký a velký hlad. Co se týče jejich rozmnožování, tak jsou opravdu sebevědomými tvory ve své domovině. Z vajec vylíhnutá mláďata se přímo rozběhnou do tropické krajiny lovit nejprve drobné živočichy, na něž stačí. Dokonce se dají i ochočit, to místní lidé dělají, varani se rádi mazlí, jsou opravdu hraví, vůbec se nebojí, všechno idylické, jak má být, ale opak je mnohdy pravdou. Potomci dinosaurů mohou mít i vlastní zemi, neboť jsou opravdovými frajery ve své divočině, vždyť mají rádi pořádné maso ulovených zvířat, také lidí. Idylka s varany pokročila až sem, přesto jsem pro jejich ochranu, neboť evolučně pamatují éry dávného pravěku např. záchranným partenogenetickým množením z neoplozených vajec, z nichž se líhnou jen samečci, kteří mohou v dospělosti oplodnit "v tíživé" situaci, pokud by hrozilo vymření druhu, svoji matku, aby opět vznikali samičky a samečkové "současných dinosaurů."
|
