|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsem doma v jednom velkoměstě. Je ráno, a já musím pospíchat do školy, i když jsem neudělal maturitu. Beru na sebe co nejvíc věcí, abych na nic nezapomněl. Stále hledám, ale ručičky hodin již ukazují půl osmé a pět minut. Jsem naprosto zoufalý - ve mně převládá chaos z neudělané maturity.
Konečně vycházím ven, náhle zjišťuji, že nemám jízdenku na městskou dopravu. A tak se snažím zavolat svým rodičům, ale z toho vyjde volání o pomoc. Naštvaní hasiči prohledávají okolí. Naštěstí jsem unikl pořádné ostudě!
Procházím městem, zničehonic mě nohy tíží. Podobají se olověnému závaží. Jen abych stihl školu, spěchám dál.
V tu chvíli potkávám spolužáky, kteří mě vedou na jedno místo, kde je všechno noblesně připraveno. Mnoho studentů a profesorů se shromáždilo v temné hodince - při slavnosti, v níž hoří svíce. Vidím známé tváře tvářící se harmonicky a láskyplně.
Chci odejít, protože jsem neuspěl. Vysvětluji spolužákům, že jsem se často do všeho pletl. Bylo to dokonce v mé povaze. Mám prý zůstat a slavit. Všichni najednou chápou mé počínání. Je to divné setkání, vždyť jsem byl tajemně překvapen, i když pobývám ve svém životě někde jinde.
Václav Kovalčík
|
|
|
