|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Studuji na jednom církevním gymnáziu. Koronavir zavítal i tam, povinné restrikce též. Věkově se přesouvám do jiného pásma osudu, neboť se zde vzdělávám, abych mohl úspěšně odmaturovat, jít na univerzitu.
Zdejší vyučující dělají dogma ještě dogmatičtější. Zejména profesorka chemie Kenny komplikuje lidem životy, dokonce se v tom vyžívá. Ona má již mnoho titulů, kdežto obyčejní studentíci a studentky jsou podle ní velmi zaostalí.
Dezinfikovaly se zadní a prostřední lavice a židle. Mnozí mí spolužáci a spolužačky si k nim přisedli. Já též. Brýlatá Kenny začala intenzivně řvát a ponižovat ostatní, co si to prý dovolujeme. Máme opravdu peklo na církevním gymnáziu, hodina probíhá dosti pekelným způsobem.
Probíráme zadání za zadáním, k tomu nevkusné poznámky na naše snížené schopnosti z oblasti chemie a dalších přírodních věd. Hodina s Kenny je pro nás traumatem a utrpením. Mě už takový systém přestává bavit, a tak udělám scénu, že zde chodit nebudu, že je u mě dokázán vynikající talent přeskočit gymnázium, jít přímo na univerzitu.
Stěžuji si na "chemičku" u pana ředitele. Se mnou si povídají i učitelé náboženství. Má stížnost je oprávněná, protože to také nemohou unést. Dalšího osudového věku studuji najednou tři univerzity. Dokonce často cestuji nádhernou krajinou, přitom se vzdělávám velmi rychle a intenzívně.
Ocitám se dokonce na univerzitách v USA, které také zvládám vystudovat. Za odměnu je mi věnována pasivní ekologická moderní chata též za záchranu dětského života a vynikající studijní výsledky. Všechno je najednou pohádkové. Všude samá idylka, kvalitní mezilidské vztahy, jistoty. Kdoví, jestli se církevní gymnázium v naší republice změnilo vůbec k lepšímu.
Václav Kovalčík, Zlín
|
|
|
