|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Něco mi vnuknulo, že býti veterinářem jest poslání, a tak podávám přihlášky na dvě veterinární fakulty v naší hezké republice. Přichází však den uvedených náročných přijímacích zkoušek, které se konají v jedné zapůjčené vile z iniciativy jedné veterinární fakulty.
Test celkem náročný, daří se mi střídavě, jak kde, přesto v závěrečných minutách nechávám již svůj výtvor v osudu fakulty, tedy jej s pokorou odevzdávám.
Vracím se cestou domů autobusem, který projíždí nádhernou krajinou, přesto si kladu dosti vtíravou otázku, zda jsem uspěl, anebo nikoliv ohledně vstupu do bohulibého poslání léčení zvířat.
Pocity smíšené, otázka mnohem silnější a intenzívnější. Najednou autobus zastavuje u jedné zastávky. Blízko ní se ocitá pramen výtečné vody, jenž připomíná pánský pisoár.
A tak si nejsem jist, zda vystoupit, anebo nikoliv. Nakonec jedu autobusem dál do svého rodného domova. Zároveň očekávám osudové výsledky zkoušek ohledně budoucího léčení a uzdravování zvířat.
Václav Kovalčík, Zlín
|
|
|
