|
|
|
| |
Bublinky do vodováhy.
S přibývajícím věkem
jsem stále raději
že jsem se narodil jako muž
těžko mě již odvedou na vojnu
a na druhou stranu se nemusím líčit
nosit náušnice
nebo dokonce umělé řasy
nemusím tolik přemýšlet
co si vezmu na sebe
nebo zda si vůbec něco vezmu
nemusím si hrát na feministku
či jí dokonce být
jen to holení mi občas neštimuje
jednou jsem nosil i plnovous
jako nějaký básník
ale už jsem ho shodil
protože poezie
tak trochu spinká v každém z nás
ale ve vousech jsem potkal
pouze zpocenou kůži
a občas i nějakou breberku
která se v tom porostu
schovávala před gravitací
a ani nepotřebovala brýle
jako já
když se kolikrát nechtěně pošlu
pro bublinky do vodováhy
a pak je očima marně lovím
marně hledám tu jedinou....uprostřed
a přesto někdy rád uvěřím
že jsem potkal pohádkový zázrak
tak třeba jednou jsem se ani nevím jak
dal v Hošticích do hovoru s paní
co hrála ve filmu
zrovna šla ze hřbitova od svého muže
a říkala
že už nebude nic hrát
za pár let jsem ji ale viděl v novém filmu
a snad v ní bylo víc života než v mnohém z nás
a nic na tom nezmění
že už dávno zapomněla
kam odložila líčidla
možná ani neví
co jsou to umělé řasy a feminismus
možná má v hlavě
jen vzpomínky na svého muže
je to až s podivem
kolik žen ještě žije mezi námi
a kolik c h l a p ů tak s oblibou říká
Ty v o l e
ty si taky přišel na pivo (?!)
to ti stará dala propustku
viď v o l e
je to až s podivem
kolik žen ještě žije mezi námi...
|
|
|