|
Člověk.
U mého stolu
na němž umírá poslední podzimní moucha
sedí člověk
který vidí hlavy v popelnicích.
Řekli by jste
to je více efektní
než pravdivé
a člověk se zatím pomátl z pozorování něčeho
co se vymyká zavedenému vnímání.
Kdyby se nepomátl
viděl by co já
hadr
jenž býval kapesník
dnes si s ním pouze leštím boty
viděl by sebe v zrcadle
tvář
která pronásleduje ženský v bezesných nocích
a člověk zatím uléhá v studených zábalech
a konverzuje se svou krví
jen těžko schopen připustit
že každý proud má své uschlé pozadí.
|
|
|
