|
|
|
| |
Básníkův konec.
Motto : Byli nezapomenutelní svou mlčenlivostí
nemíhali si víc rukou před očima
zda se ještě vidí...
Již nikdy si tě neuvede ve své paměti
alespoň tak předpokládá
že už tvé nohy nebudou profilovat jeho kroky
a sklepávat usušené bláto z tvé zahrady
kde tak často vylézal na strom
aby mohl nepozorován objevovat
jen svou a přesto mu neznámou řeč
a nechat tě pozbýt s nesmělým pokusem
naučit se o sobě hovořit tím
že mu budeš umět naslouchat.
Sama sebe se ptala
proč se stále více vyhýbá slov
opřená o ten strom
začala probouzet zobcovou flétnou
věřila
že již tuší
co jí chce říci
aniž by promluvil.
Zpěv flétny laškoval s listím
a zároveň zval k tanci
jen jeho
i přes nastavená záda
příliš spoutaná bolestivým smíchem
předešlých večerních pomrkávání
kde každý věděl kam zapadnout
- hlavně se vyhnout špuntům
které vždy letí předem neznámým směrem...
Nedokázal sedět na jednom místě
ani se vracet tam
kde se pokoušel nalézt hnízda povznesených
aby zvěděl
co takoví ptáci potřebují k životu...
Miloval pouze soukromá o to víc neobvyklá gesta
a tak i nyní vytáhl z kapsy láhev
regeneračního citrusového népoje
vypil jí na ex a odletěl.
Zpěv flétny laškoval s listím
dokud korunu stromu úplně nepřerostl
a ona rychleji
než stačila postihnout proměnlivost svých nálad
zapomněla na básníka
který nakonec přece jenom mlčel
a nebyla s ním už vůbec žádná s r a n d a .
Jedna z mých starších básní - datum vzniku 17.1.1993.
|
|
|