Báseň bez názvu.
Ještě to nevzdávej své dlouhé vlasy neshazuj neruš přátelství s ranními ptáčaty o nichž hovoříš se sluncem když je východem budí v korunách stromů.
Ještě to nevzdávej ještě se hledej za zatáčkou na rozbité silnici kde se frézaři dobrali až ke dlažebním kostkám.
Ještě se zastav a sfoukni prach ze starých fotek částečky vyplní každý pokus o tvar pokus říci více než vydá každodenní slovník.
Ještě se zastav a nešlápni na včelu která ti opyluje nohy abys mohla růst do krásy jež pomíjí do neopomíjenosti
abys mohla růst do síly jež dokáže rozevřít oponu země a porozhlédnout se zde třeba jen jako pouhý plevel a někdy také někdy také je lepší mlčet umět se zastavit dívat se...
|