|
Na břehu uondaných kachen.
Střecha noci přestává zahalovat vrásky
na břehu uondaných kachen
labutě vystrčily hlavu
a popeláři probouzejí ulice
hledáním čehosi k snědku v kontejneru
který se chystají vyprázdnit.
Až se jednou dožijí
že za dvacku na veřejném záchodě
spláchnou to
co už dávno mělo skončit na smetišti
pak snad docení hloubku uvolnění
jakého se člověku dostane
když nabere výšku
a orlím způsobem se do ní položí
aby ulovil kořist
ve vášnivě neučesaném porostu
kde kořeny stromů
lížou podlahu nebe
a dešťové bublinky v kalužích
jako by se chtěly opakovat
utrhnul šťavnaté jablko shnilé uvnitř
rozkošně tragický obraz
nejbližších hvězd
co je dál
je jako peří hnané větrem
myšlenka kterou nelze zachytit
jako dvě housky
voňavě čerstvá
pomalinku tvrdnoucí
a gumově zatuchlá
opečením mládnoucí
až se sejdou v jednom bodě
možná nasytí tak
že zapomeneme na hlad.
Střecha noci zahalila vrásky
na břehu uondaných kachen
jen řidiči
co rozvážejí housky
se brzy začnou probouzet...
|
|
|
